Rodák z Budětska u Konice František Tilšer byl průkopníkem deskriptivní geometrie

František Tilšer se narodil se jako nejstarší syn rodičům sedlákovi Jiřímu Tilšerovi a Marii rozené Snášelové, rodačce z Laškova. Jako nejstarší syn měl převzít hospodářství po otci. František byl velmi nadaný a dobře se učil, proto rektor budětské jednotřídky Jiří Polák přesvědčil otce, že by měl jít studovat. Jako chlapec při práci na poli se setkal se dvěma bohoslovci, kteří šli z Olomouce na návštěvu konického kooperátora. Toto setkání v něm vyvolalo touhu jít studovat na kněze. Myšlenka studia kněžství se také velmi zamlouvala otci.

Jako třináctiletý chudý chlapec přišel do Olomouce, a protože neuměl ani slovo německy, byl zapsán do 3. třídy normální školy. Zde zažil různé ústrky a poznámky od německých spolužáků, ale brzy je svými znalostmi a pílí předčil. Ve školním roce 1838/1839 byl přijatý do c.k. gymnázia. Potom v letech 1845–1846 studoval na Filozofické fakultě Františkovy univerzity. Zde je významně ovlivnili profesoři A. V. Šembera a Jan Helcelet. Už úplně upustil od plánu studovat kněžství. Z tohoto důvodu jej otec přestal podporoval. František si však na svá studia vydělával kondicemi a také jako domácí učitel ve šlechtických rodinách. Například byl domácím vychovatelem v rodině Kolovrata-Liebsteinského.

Krátce studoval dva roky práva, ale i z nich odešel. Rozhodl se pro vojenskou kariéru a vstoupil v Olomouci do ženijního sboru. Přitahovaly ho přírodní vědy – matematika a technika, a právě pro ně viděl vhodné podmínky ve vojenských vzdělávacích ústavech. V letech 1851–1854 studoval na Vojensko-inženýrské akademii ve Vídni a po jejím přestěhování v Louce u Znojma. Následně ještě absolvoval vyšší ženijní kurz a v hodnosti nadporučíka byl u ženijního štábu v Miláně.

Potom se na školu vrátil jako řádný profesor deskriptivní geometrie. Během svého působení na akademii pracoval na rozvíjení teorií svého velkého vzoru, francouzského matematika a zakladatele deskriptivní geometrie Gasparda Mongeho. V roce 1866 se stal členem Královské české společnosti nauk.

Vojenské prostředí jeho vědecké dílo postupně omezovalo, proto přijal v roce 1864 místo profesora deskriptivní geometrie a stereometrie na české polytechnice v Praze. Když bylo v roce 1869 České učení technické rozděleno na českou a německou část, zůstal českým profesorem a odmítl nabídku profesury na polytechnice ve Vídni. Na pražském vysokém učení působil až do odchodu do důchodu v roce 1895. V letech 1870–1871 zastával úřad rektora a několik let byl děkanem odboru pozemního stavitelství.

V svém díle System der technisch – malerischen Perspektive položil základy deskriptivní geometrie a objasnil základy perspektivního zobrazování. V roce 1866 publikoval svou první práci v češtině Vědecké základy kreslitelství. Jeho plán na vydání komplexního díla Soustava deskriptivní geometrie nebyl bohužel realizován. Vyšel jen první díl v roce 1870. Potom se zaměřil na přednáškovou činnost. Jednalo se o cyklus nazvaný Organická geometrie hmoty. Zde dokazuje souvislost deskriptivní geometrie a lidského poznání, k jehož základním podmínkám přiřadil řeč, písmo a obrazy. Základy své nauky nazval ikonognosie (obrazoznalství). Geometrická témata rozvíjel také směrem k filozofii. Zde mu zdrojem inspirace byla díla J. A. Komenského.

Další oblastí jeho zájmu a práce byla politika. Působil v Národní straně svobodomyslné (mladočeši) a získal do ní také T. G. Masaryka a Karla Kramáře. Napsal spis o historii české politiky Ve službě panstva. V letech 1878–1895 byl poslancem českého zemského sněmu a několik let byl také poslancem říšské rady. Zasadil se o výstavbu části projektované budovy pro českou techniku na Karlově náměstí a v Resslově ulici. Marně usiloval o zřízení akciové papírny v Plzni. Jeho manželkou byla Anna Hehnová z Reisenheimu, dcera gubernátorního rady ze Lvova. Měli spolu syny Jiřího, právníka a spisovatele a Jana, ředitele Zemského ústavu a spolupracovníka Renaty Tyršové.

František Tilšer zemřel 5. února 1913 v Praze, na Královských Vinohradech a byl pohřben v hrobce na Olšanských hřbitovech. Rodné Budětsko si jeho práci odkaz připomíná pomníčkem s bronzovou pamětní deskou odhalenou u rodného domu č. 39 17. června 1934. O životě a práci profesora Tilšera psali matematici, vlastivědci i písmáci. Patřili mezi ně Julius Jeřábek, Artuš Mikulášek, Helmut Stavěl, Bedřich Procházka, Miloslav Zedek a Jaroslav Pinkava. Poslední monografie o jeho životě a díle pochází z pera Karla Rýdla. Vydal ji v roce 1990 Ústav školských informací v edici Postavy české pedagogiky.