Básnířka Ludmila Losíková z Kostelce na Hané byla celoživotní přítelkyní Petra Bezruče

Ludmila Losíková se narodila se 28. června 1895. V pozdější době ji spojovalo přátelství s Petrem Bezručem, kterého do Kostelce přivedl jeho spolupracovník z brněnské pošty, přítel a kostelecký rodák František Losík. Bezruč totiž trpěl plicní nemocí a lékaři mu doporučili pobyt na venkově. František Losík jej ubytoval v domě č. 89 právě u Ludmilina otce Karla Menšíka. Potom začal jezdil do Kostelce pravidelně, a nakonec se tam v penzi usadil. Ludmila tak vyrůstala v jeho blízkosti, a přátelila se s ním i po sňatku s místním lékařem Ladislavem Losíkem.

Zajímala se hanácké písemnictví, nářečí a národopis. Od dvacátých let 20. století organizovala v Kostelci na Hané hanácké slavnosti, při kterých byly předváděny různé zvyky, například svatba a dožínky. Působila v Národopisném spolku, ve kterém byla okresní referentkou. Hanácká jizba v domě manželů Losíkových byla místem řady různých setkání. Scházeli se zde hanáčtí spisovatelé Stanislav Krejčí, Josef Koudelák, F. C. Župka, Ludmila Hořká, sběratelé a publicisté Eugen Stoklas, Josef Vaca, Stanislav Brzobohatý, malíři a sochaři Karel Otáhal, Květoslav Bubeník, Josef Weiser, Bohuš Čížek, Oldřich Lasák, Bohumír Dvorský, literární historik Miloslav Hýsek, filozofka a poválečná rektorka Univerzity Palackého v Olomouci Jiřina Popelová Otáhalová, národopisec a učitel Jan Zbořil a hudební skladatelé Josef Bezděčka, František Květoslav Lejsek, Jaroslav Křička a Jan Poláček.

Její bibliografie obsahuje 66 položek. Patří mezi ně literární díla, články a statě. Napsala několik básní v hanáčtině, které publikovala časopisecky, například v almanachu Sdružení spisovatelů Hané Klas, jehož byla členkou V roce 1942 vyšla sbírka od „Koseřa po Romžo“. Sebrala také pět svazků „Kosteleckéch pěsniček“. Mnohé její básně byly zhudebněny. V roce 1947 vyšla u olomouckého knihkupce Bohuše Valihracha k Bezručovým osmdesátinám její kniha „Petr Bezruč na Hané“ s předmluvou Bohumila Černého a ilustracemi Karla Otáhala. Pro děti napsala pohádku Vodníkova nevěsta (1946).

Její knihy, rukopisy, dopisy a pohlednice zaslané Petru Bezručovi, manželům Losíkovým a Anně Menšíkové a čtyři svazky památníků z let 1935–1964 jsou uloženy v depozitáři Literární památky Muzea a galerie v Prostějově. Památníky obsahují záznamy, autografy, kresby a fotografie celostátních a místních osobností. Například Ferdinanda a Zdeny Wolkerových, Antonína Kameníka, Viléma Topinky, Hermy Svozilové Johnové, Jana Čepa, Rudolfa Deyla, Leopoldy Dostálové, Jiřího Frejky, Zdeňka Štěpánka a Jaroslava Vojty.

Básní In memoriam Petra Bezruče reagovala 17. února 1958 na smrt básníka. Těžce nesla omezení a zastavení činnosti Hanácké besedy po roce 1948 i skutečnost, že nemohla publikovat a vydávat své práce. Básně psala do „šuplíku“ a další básnická sbírka už jí nevyšla. Zemřela 10. července 1964 v 69 letech v olomoucké nemocnici. Její ostatky jsou uloženy na hřbitově v Kostelci na Hané. Její hrob zdobí bronzová busta od kosteleckého rodáka akademického sochaře Karla Otáhala „Haná“. Je to její podobizna a básnířku zachytil v hanáckém kroji.

Petr Bezruč ji žertovně označil „felčarkou“. Byla manželkou lékaře, tedy felčara, ale také „léčila“ a vyzvedávala hanácký folklór, Hanou a její tradice. Bohužel se nedožila 100. výročí Bezručova narození, na jehož oslavu se připravovala. Podle slov pedagoga, historika a publicisty Bohumila Černého „zanechala za sebou mezi Kosířem a Romží brázdu, jež vyzývá k dalším setbám, aby žila a vzkvétala naše Haná“.