Hmyzem roku jsou světlušky. Některé druhy dokážou zabít i malou žábu

Dominik Kusý působí ve výzkumné skupině Biodiverzita a molekulární evoluce v ústavu CATRIN UP. Během své vědecké dráhy publikoval desítky článků v prestižních časopisech a získal i několik ocenění. I podle něj je všudypřítomné osvětlení největším problémem. „Je škoda, že kvůli potřebě za každou cenu osvětlit všechna místa ve městech i jejich okolí jsou ovlivněny přirozené habitaty světlušek, jako jsou například křoviny v lesoparcích, kde se ještě stále vyskytují,“ popsal Kusý.

Světlušky totiž nesvítí jen tak. Bioluminiscenci, jak se označuje vlastnost živých organismů vyzařovat světlo, využívají ke komunikaci mezi sexuálními partnery. „Veřejné osvětlení jim tak klade překážky, aby se mohli najít. Komunikační strategie se však liší podle druhu světlušek – zatímco některé spoléhají téměř výhradně na světelné signály se specifickými vzory blikání, jiné kombinují světlo s chemickými signály ve formě feromonů, pro přesnější rozpoznání partnera,“ doplnil vědec.

V Česku najdeme v přírodě jen tři druhy světlušek. „Jedinci, které u nás v letních měsících pozorujeme svítit, jsou samci jednoho z nich – světlušky menší. Dále u nás máme ještě světlušku větší, jejíž samec létá, ale nesvítí. Třetím druhem je potom světluška krátkokřídlá, která je denní, a svítit ji tudíž nevidíme,“ popsal u nás žijící druhy Kusý.

Celkem je ale na planetě světlušek přes 2400 druhů. Některé z nich mají i bizarní vlastnosti. „Jsou některé světlušky, jejichž larvy žijí ve vodě a dokážou lovit vodní šneky. Na stolových horách na hranicích mezi Venezuelou a Guyanou vědci pozorovali larvy, které dokážou zabít i malé žáby. V Asii, Jižní a Severní Americe, kde žije spousta druhů světlušek na jednom místě, se mezi sebou jednotlivé druhy poznají podle světelných signálů. Každý druh bliká jinak. Je to velmi podobné morseovce,“ uvedl příklady Dominik Kusý.