Skrývačka či roháček. Hádankářský kroužek Hanáci působí v Prostějově již sedmdesát let

Ustavující schůzka kroužku se konala v Domě osvěty Jiřího Wolkera (tehdejší označení pro Národní dům) 10. září 1955. Vzácnými kmotry zde byli Augustin Volek-Athos, František Vítek-Drůžička a Alois Nolč z Prahy, dále Mořic Král a Rudolf Vidla z Olomouce. Ten poslední sice nebyl přítomen, ale vlastně to všechno způsobil, protože sehnal adresy prostějovských hádankářů. Celkem se zde sešlo dvanáct milovníků tajů z Prostějova a okolí.

V roce 1956 se jejich patronem stali nádražáci, protože v Domě osvěty pro ně nebylo místo. V kulturní místnosti prostějovského nádraží se také konal první přebor Olomouckého kraje v řešení hádanek. Zvítězil v něm legendární Raoul (Jaroslav Volek). Protože však na nádraží nikdo ze členů nepracoval, museli hledat nového patrona. Tím se v roce 1957 stal ZK ROH – klub Strojařů ve Wolkerově ulici č. 22. Zde našli zázemí a podporu dvaatřicet let. Scházeli se zde každou středu na pravidelných schůzkách.

Dosáhli řadu úspěchů v řešitelských a autorských soutěžích. Třikrát vyhráli celostátní přebor kroužků. V autorských soutěžích pravidelně vítězili Václav Přibyl, František Bednařík a Karel Chlápek. Pořádali řešitelské soutěže v rámci Hané a Jihomoravského kraje. Dále to byly Memoriály Stařečka Pořízky a M. L. Birgy. K 25. výročí své činnosti si v roce 1980 nadělili dárek – drobnou publikaci mapující historii a současnost. Byly zde samozřejmě různé luštitelské taje a úkoly, ale také vzpomínky a zdravice od kolegů z celé republiky, například Kristiny Powiesnikové z Permoníků, Rudolfa Vidly z olomouckého kroužku Bystřina a nestora našeho hádankářského hnutí Josefa Vinárka.

Zakladatelkou a předsedkyní kroužku byla Božena Hladká (1925–1993) zvaná Bobina. Byla to nesmírně energická, pracovitá žena s neopakovatelným humorem, ale také žena, která si prošla řadou životních útrap – přestěhování s rodiči po zabrání pohraničí ze Šumperka do Prostějova v roce 1939, válečná maturita na dívčím reálném gymnáziu, totální nasazení na práce ve Wikovce za války, práce ošetřovatelky v Praze, vyhození ze studia na Lékařské fakultě UK v Praze v roce 1949 z politických důvodů, vězení a tábor nucených prací na Pankráci a v Pardubicích, návrat do Prostějova a práce zdravotní sestry na rentgenologickém oddělení okresní nemocnice v Prostějově.

Křížovky a hádanky ji provázely již od dětství a ráda je luštila. Také psala básně do různých časopisů, především do prostějovské Štafety. Bobina Hladká byla duší kroužku a organizátorkou všech akcí a přeborů. Tvořila často hádanky se svým kolegou Karlem Chlápkem pod jménem Kotorská (tedy BOKA – BObina + KArel). Získala mistrovskou třídu v řešení hádanek a byla členkou redakční rady svazového časopisu Hádanka a křížovka. Také založila kroužek Mladí Hanáci a propagovala tyto taje na táborech.

Kroužkem prošlo za sedm desetiletí přes sto členů. Mezi čestné členy patřili Stanislav Mimra, I. V. Burský, Jiří Čmolík, Josef Čapek-Březinecký, Antonín Ropek a Bohumil Chochole. Z dalších můžeme uvést například Karla Hejduška, Boženu Hladkou st., legendárního „stařečka“ Ladislava Pořízku, Pavla Vidláře, Miroslava Turka a Milana Pospíšila.

Kroužek dál pokračuje ve své činnosti. Má kolem dvaceti členů a jeho předsedou je Bohdan Kousal. Schůzky a akce se konají v restauraci U Tří bříz. Každoročně pořádají prostějovský řešitelský přebor Grand Prix. Činnost kroužku finančně podporuje Statutární město Prostějov. 4. září 2025 se dostalo významného ocenění Bohdanu Kousalovi. V obřadní síni prostějovské radnice převzal za svoji dlouholetou práci v této oblasti Cenu městu Prostějova. Bohdan Kousal je držitelem ocenění za zásluhu o rozvoj české hádanky a za dlouholetou práci pro Český svaz hádankářů a křížovkářů. Podle řebříčku svazu je nejlepším českým hádankářem.

Kroužek Hanáci tak naplňuje výzvu a odkaz Bobiny Hladké: „Přejeme si, aby nám vydržela ta dosavadní chuť ještě sto nebo tisíc let. Abychom byli dobrými řešiteli, autory i porotci, aby nás všude měli rádi a vítali nás upřímně a od srdce, aby se každému hádankáři, hned při první návštěvě tak u nás zalíbilo, že by už nikdy nevynechal další příležitost setkání s námi.“