DRBNA HISTORIČKA: Šternberk si kníže přestavěl na středověký hrad s topením a výtahem
Ačkoliv je bývalé sídlo Lichtenštejnů ve Šternberku označováno za hrad, se středověkem ho pojí především romantická představa. Stavba chátrala do poloviny 19. století, kdy se jí rozhodl opravit šlechtic omámený dobovou módou ve fascinaci historií.
Dnešní podoba pozoruhodné historické památky stojí na paradoxu osobnosti knížete Jana II. Dobrotivého z Lichtenštejnu. Svého času nejdéle vládnoucí monarcha Evropy, až později překonaný Alžbetou II., byl moderním filantropem své doby. Věnoval se charitě, na Šternbersku například financoval chudobinec a také podporoval spolkový život, který stál v kořenech postupující demokratizace tehdejší společnosti.
Jenže moderní byl na konci 19. století i novoromantický návrat do minulosti. Knížete tak fascinoval středověk a slavná historie rodu. Ta se v případě Lichtenštejnů začala psát v časech Přemysla Otakara II., který tomuto vzmáhajícímu se rodu z hradu nedaleko Vídně věnoval panství na jižní Moravě v okolí Mikulova.
Roku 1613 Karlovi I. z Lichtenštejna pak udělil český král Matyáš Habsburský Opavské knížectví. Díky tomu je dnešní Lichtenštejnsko knížectvím a slezskou orlici Opavska a Krnovska má rod dones ve svém erbu a k těmto dvou slezským městům na českém území se titulárně Lichtenštejnové dodnes hlásí.
Ukotvení Jana II. Dobrotivého mezi moderní dobou a středověkem se tak v novoromantickém duchu odrazilo i na hradech, které na svém panství hromadně přestavoval. Začal hradem Lichtenštejn odkud rod pocházel a v 80. letech 19. století si vzal na paškál i Šternberk.
Jeho jádro tehdy už dlouhá léta chátralo a bylo neobyvatelné. Fungovalo jen hospodářské podhradí, kde sídlili knížecí úředníci, kteří spravovali jeho majetek. Jenže novoromantismus konce 19. století sice byl fascinován historií, ale v její idylické podobě, jakou si vysnil, a dobovou akurátností, která je trendem v památkové péči dnes, a příliš se nebrzdil.
To se odrazilo i v rekonstrukci Šternberka, který se stal knížecím letním sídlem a byla pak do něj přesunuta mimořádně vzácná umělecká sbírka. Návštěvníci mohou na hradě obdivovat nejen umělecká díla, ale třeba neobvyklý soubor kachlových kamen, které se barevně liší podle jednotlivých pokojů. Hrad má speciální vyhlídkový pokoj, z něhož měl vést speciální průchod na “rozhlednu” postavenou na vrcholku bergfritové věže, jenž je jediným výraznějším autentickým reliktem původního hradu ze 13. století.
Svůj středověký romantismus na hradě si dále nechal Jan II. vyšperkovat podlahovým horkovzdušným topením a skutečným technologickým výdobytkem se stal osobní výtah, jenž je dnes po nedávné rekonstrukci funkční.
Dnes přestavba umožňuje nabídnout turistům atraktivní zážitek z návštěvy, ovšem daní za rozsáhlé stavitelské úpravy je zničení celé řady cenných historických prvků původní stavby.
Jan II. Dobrotivý si zkrátka budoval svůj středověký obraz na Šternberku po svém a neváhal ho doplnit o technologické vymoženosti doby, které ho fascinovaly stejně a možná více než slavná minulost jeho rodu.
