Osmdesátiletý lékař spadl z posedu. Zachránila ho manželka a tým olomoucké nemocnice

„Myslivost provozuju už třicet let. Je to moje záliba, moje milovaná činnost. Odpracoval jsem si své povinnosti – brigády, prořezávky v honitbě, stavbu posedů nebo krmných zařízení – a díky tomu jsem mohl vyrazit,“ popsal vitální lékař a myslivec Jiří Knott. Osudnou se mu stala vycházka během letošního července. Při slézání z posedu se žebřík prolomil a pan Jiří tak spadl ze čtyř a půl metru. „K mému štěstí byla na dalším posedu, jen asi dvě stě metrů od mě, moje manželka, která je také vášnivá nimrodka. Měl jsem u sebe telefon a zavolal jí. Ona pak všechno zorganizovala. Díky ní jsem naživu,“ doplnil.

Záchranná služba převezla pana Jiřího na urgentní příjem olomoucké nemocnice, později byl hospitalizován na traumatologii. „Když pana doktora přivezli, byl v těžkém stavu. Měl mnohočetné zlomeniny žeber, a protože dlouhodobě užíval léky na ředění krve, masivně zakrvácel do pravé pohrudniční dutiny. Nejdříve jsme se snažili o maximálně konzervativní postup, nicméně kvůli užívání léků na ředění krve jsme jej museli nakonec operovat, i za cenu rizika velkého krvácení. V úvodu do anestezie došlo k zástavě srdce. V tu chvíli jsme museli přistoupit k naprosto výjimečnému – přímé ruční masáži srdce,“ popsal náročné chvíle chirurg Josef Chudáček.

V tu chvíli šlo o každou vteřinu. Naštěstí došlo během několika málo minut k obnově srdeční činnosti a lékaři tak mohli zašít pravou plíci, bránici a zpevnit zlomená žebra. Po náročném zákroku následovalo dlouhé probouzení. „Vzhledem k věku téměř osmdesát let jsme si nebyli jistí, zda vůbec takový operační výkon zvládne, jak bude reagovat jeho organismus na pooperační komplikace a jaký bude stav mozku. Nebylo jisté, zda se probudí,“ vysvětlila primářka Kliniky anesteziologie a resuscitační medicíny Šárka Fritscherová.

Od 25. července do 4. srpna byl Jiří Knott napojený na umělou plicní ventilaci. „Od momentu, kdy jsem se ocitl na rentgenu a potom na sále, už nevím nic. Ale jsem lékař, takže teoreticky vím, co se tam dělo. Klobouk dolů jak to všechno zvládli,“ doplnil. Po probuzení se ale začal stav pana Jiřího postupně zlepšovat.

„Zpočátku byl neklidný, v deliriu, nemohl mluvit ani polykat. Ale zlepšoval se doslova z týdne na týden. Každý den byl o kousek dál – nejdřív kontakt, potom dýchání, později polykání. Dnes už může i chodit,“ dodal lékař Rostislav Horáček. Podle zdravotníků byla fyzická kondice, odhodlání a aktivní životní styl hlavními důvody celkového uzdravení. „Byl v dobré formě a měl sílu bojovat. To rozhodlo,“ zdůraznila Fritscherová.

„Personál se ke mně chová výborně, na nic si nemůžu stěžovat. Ale stejně se moc těším domů,“ přiznal Jiří Knott. Myslivosti se chce věnovat i nadále. „Dokud budu moct chodit, budu u toho. Jen ten poničený posed už asi budu muset přece jen nechat na někom jiném,“ uzavřel.