Tradiční Vánoce na Hané. Devatero chodů, skromné dárky, velkou pozornost měly věštby
Vánoční svátky už dávno nejsou svátky klidu a míru, kdysi tomu tak ovšem skutečně bylo. Už celý advent byl dobou zklidnění, během dlouhých zimních večerů se doma povídalo, zpívalo a vyprávěly se pohádky. Na příchod Vánoc se lidé připravovali v průběhu celého prosince. A pak přišel Štědrý den.
Na Štědrý den se držel přísný půst. Zvyk zůstal částečně zachován dodnes, už ale zdaleka ne ve stejné míře jako v minulosti. Děti ho kdysi braly vážně. Maminky je totiž strašily Šperechtou, mýtickou postavou, která jim rozpárá bříško, vycpe je koudelí a zašije režnou nití, když půst nedodrží. U štědrovečerního stolu se pak scházela celá rodina. Jak to v běžné hanácké domácnosti vypadalo 24. prosince, popisuje odborník na tradice Josef Urban: „Všichni ze statku se na Štědrý večer potkali u velkého prostřeného stolu. Sedlák, pacholci, děvečky, děti. Kolem stolu se také dával řetěz, aby rodina vždycky držela při sobě a v následujícím roce ji nic nerozdělilo.“
Štědrovečerní večeře nevypadala jako dnes. Kapr s bramborovým salátem je spíš záležitostí pozdější doby. Na hanáckém venkově se jedlo to, co hospodářství nabízelo. Všechno lokální, čerstvé a z vlastních zdrojů. „Na stole mělo být podle tradice devatero chodů, nesměl chybět chléb, vánočka, hrníček medu, ale ani hrst obilí nebo cibule. Všechny věci měly svou viditelnou i skrytou symboliku budoucí prosperity a bohatství,“ popisuje etnolog Urban.
Dále se na stolech objevovaly kašové polévky, luštěniny, pečivo, vdolky nebo trhané buchty s mákem, medem a máslem. Pamětnice Marie Pachtová popisuje štědrovečerní večeři u nich doma jako prostou, ale tehdy prý nešlo o hojnost. Důležité byly podle ní spíš chutě, které má s Vánocemi spojeny dodnes.
Dárky bývaly skromné. Ořechy, jablka, někdy kousek sladkého pečiva. Jednalo se spíš o připomínku než překvapení. O to větší pozornost se věnovala věštbám. Krájelo se jablko, louskaly se ořechy, házely se boty, lilo se olovo. Každý chtěl nahlédnout aspoň o kousek dál do budoucnosti a zjistit, co ho čeká. Pod talíř se dávala kapří šupina, aby byl v domě dostatek. Některé z tradic přetrvaly ve více či méně pozměněné formě dodnes, místo tradičních pokrmů je však v módě losos nebo amur a šupinu pod talířem v mnohých domácnostech nejen na Hané nahradil stírací los nebo peníze.
Zatímco dnes valná většina populace po slavnostní večeři a rozbalování dárků zalehne k televizi, kdysi se po večeři chodilo do kostela. Také další den na Boží hod se hned brzy ráno navštěvovala v kostele jitřní mše a následně i slavná či velká mše. Další velkou událostí byly betlémy. Lidé v nich poznávali sousedy, místní řemeslníky, zkrátka známé tváře z celé vesnice.
Na Štěpána pak přišlo všeobecné veselí, které se dodnes na vesnicích projevuje ve stále oblíbených štěpánských zábavách. Pacholci měli důvod k radosti, protože jim v tomto čase končila roční služba a až do nového roku byli „volní.“ Vánoční čas se pomalu uzavíral a po Třech králích se lidé začínali připravovat na masopust a návrat do běžného rytmu roku.
Oslavy nového roku, tak jak je známe dnes, mají kořeny až ve 20. století, silně nábožensky založení lidé do té doby vítali nový rok v tichosti v kostele. Jedině o půlnoci dělali lidé rámus a práskali bičem, to proto, že věřili, že mají zlé síly největší moc a musí se zabránit jejich příchodu.
Mnohé z těchto zvyků by dnes upadly v zapomnění nebýt pamětníků, folkloristů a institucí, jako je třeba Hanácké muzeum v přírodě v Příkazích. Právě tam se připomíná, jak advent a Vánoce na Hané skutečně vypadaly. Bez příkras a ideálů, možná právě proto si hanácké Vánoce i dnes získávají pozornost. Nejsou okázalé ani přehnané. Stojí na sdílení, klidu a vyprávění. A to je hodnota, která se s časem neztrácí. V dnešní době je tomu možná právě naopak.
