Vrátil se zlomený pes. Příběhy z olomouckého útulku ukazují, že láska někdy nestačí

Do olomouckého útulku se Malvin dostal už jako jednodenní štěně spolu se svými sourozenci. Zatímco ostatní našli domov, jeho adopce se dvakrát nepovedla. "Podruhé nám ho vrátili kolem půl roku jeho života jako zlomeného psa," popisuje smutný příběh vedoucí útulku pro psy LOZ Olomouc Hana Dědochová.

Z kdysi hravého štěněte byl najednou pes, který se bál, vrčel v koutě a přitom se počurával strachy.

"Těžko říct, co všechno si zažil. Nejspíš bití, majitelé měli nereálné očekávání od štěněte. Vzali si ho do bytu, a přitom věděli, že z něj vyroste velké plemeno. Nejsem proti velkým plemenům v bytě, ale jen pokud člověk běhá nebo toho hodně nachodí," dodává Dědochová.

Problémem jsou často lidská pohodlnost a neuváženost výběru aktivního plemene k sedavému životnímu stylu. Přitom i psychické poškozování zvířete se považuje za týrání a má vážné následky.

"Trvalo dlouho, než jsme si získali Malvinovu důvěru a než se s ním zase dalo pracovat. Nesmí se na něj zvedat hlas. Byť je to velký pes, musíte na něj něžně. Nesmíte být příliš rázní."

Dnes je na tom Malvin už o něco lépe a čeká, zda se najde někdo, kdo by se o něho zvládl postarat s ohledem na jeho komplikovanou minulost. "Musí se najít človíček, který za ním bude chvilku docházet, aby poznal, jaký je, a aby i nás přesvědčil," konstatuje Dědochová.

Ne každý pes najde domov rychle

Největší šanci na adopci mají mladí a bezproblémoví psi. Ti, kteří si nesou trauma nebo mají problémové chování, často čekají dlouhé měsíce, někdy i roky. Důležité však je, aby potenciální majitelé brali v potaz, že opatrnost a zodpovědnost je při péči o kdysi týrané psy opravdu na místě.

"Lidé si někdy troufnou, ale pak je ten pes pokouše a zase se ukáže tady. Spousta lidí má totiž pocit, že my jsme tady jen ošetřovatelé, psům nerozumíme a že láska a dobro zvítězí a pak ten pejsek bude dobrej," popisuje realitu Dědochová.

Vedoucí útulku vzpomněla i na případ křížence čivavy, která měla zarostlou gumičku v krku, až málem prořízla hrtan. Do útulku se dostala za pět minut dvanáct. Následovala operace. Pes ale po tomto traumatu zůstal agresivní. S tímto varováním ho pak útulek poskytl k adopci. Osvojitelé však upozornění brali na lehkou váhu a pejska šestkrát vrátili zpět do útulku.

"Byť se snaží člověk prověřovat lidi, kterým dává zvířata do adopcí, stejně se sem tam ta adopce nepovede, protože do těch lidí dopředu nevidíte," říká Dědochová.

Nakonec měl pejsek přece jen štěstí a dostal se do rukou zkušené výcvikářky z nově otevřeného psího hotelu v Kladně.

Podobné štěstí potkalo i tříměsíční fenu německého ovčáka, u které všichni doporučili eutanázii. Měla zlomené obě přední nohy a podstoupila dvě operace. "Sehnali jsme rehabilitace v Brně, kde se paní nabídla, že by si fenku nechala doma, a tím pádem by s ní mohla pravidelně cvičit. Tento nadstandard ani nechtěla zaplatit," popisuje vedoucí útulku.

V současné době se v olomouckém útulku nachází přibližně třicítka psů s podezřením na týrání, což jsou podle všeho převážně psi z množírny. "Ještě to ale není dořešeno, takže se stále bavíme o podezření a psi jsou u nás v předběžné péči," vysvětlila vedoucí.

Provoz stojí miliony

Péče o opuštěná zvířata přitom není vůbec levná. Roční provoz LOZ Olomouc vyjde přibližně na tři miliony korun. Jen elektřina během zimy stojí kolem 30 tisíc měsíčně, aby zvířata byla v teple. Další náklady tvoří veterinární péče včetně drahých léků a rehabilitací, krmivo nebo opravy.

"Jedna psí bouda může stát i 15 až 20 tisíc korun, kotce klidně 30 až 40 tisíc," říká Dědochová. Útulek proto ocení jakoukoliv finanční podporu. "Je to pro nás ideální. Můžeme koupit přesně to, co zvířata potřebují."

Pomoci však lze i jinak, například dobrovolnictvím. Zájemci musí být plnoletí, zodpovědní a ideálně docházet pravidelně, aby si na ně psi postupně zvykli. "Hlásí se spousta lidí, ale zůstane jen hrstka těch, kteří chodí dlouhodobě," poznamenala vedoucí.