DRBNA HISTORIČKA: Zamotaný příběh pamětní desky z Prostějova sochaře Jaromíra Šolce

Patří mezi ně Památník popravených zaměstnanců firmy WIKOV ve východní bráně továrny (pozdější n. p. Agrostroj) ve Vrahovické ulici nedaleko železničního přejezdu. Jeho součástí je pamětní deska se jmény obětí, reliéf a doplňkové prvky. Byl odhalen 8. května 1946 odpoledne za účasti zástupců továrny, města, závodního výboru ROH a Svazu osvobozených politických vězňů. Za město Prostějov byl přítomen radní Josef Gill. Pamětní desku přijal do péče za továrnu Karel Wichterle. Přítomni byli zaměstnanci podniku, příbuzní zavražděných a veřejnost. O pietním aktu tehdejší tisk – Zprávy Národního výboru pro město Prostějov a okres napsal: „Touto dojemnou pietní oslavou dali spoludělníci umučených najevo, že nezapomínají svých nejlepších kamarádů.“ Památník je evidován jako válečný hrob.

Historik architektury Miroslav Chytil označil za autora díla akademického sochaře Jana Třísku, který ji prý dělal společně s architektem Antonínem Navrátilem v letech 1945–1946. Tuto informaci najdeme v Chytilově publikaci Prostějovská architektura 1918–1948 ( Prostějov 2014), vycházející z jeho dřívější disertační práce. Skutečnost je ale jiná. Chytil má pravdu ve spolupráci autora s Antonínem Navrátilem, který dělal architektonické úpravy, ale Jan Tříska se na pomníku nepodílel. Zřejmě jej ovlivnil fakt, že Tříska je autorem většiny pamětních desek a bust v Prostějově zhotovených k výročí války. Prameny a dobový tisk nám dokládají, že autorem bronzového reliéfu je olomoucký sochař Jaromír (Jára) Šolc (1911–1987).

Jára Šolc, žák profesora Karla Dvořáka a absolvent pražské Uměleckoprůmyslové školy, byl nositelem modernistických tendencí předválečné a poválečné Olomouce. Vytvářel například malované keramiky, plastiky a štukové reliéfy. Z olomouckých realizací můžeme uvést například pamětní desku spolku Lípa v Riegerově ulici, rozměrné reliéfy v hale vlakového nádraží, expresivní pískovcovou sochu Viktorka v nemocnici nebo Tvář měsíce s tematikou dobývání kosmu u ZŠ Stupkova.

Další jeho díla najdeme v Přerově, Hranicích, Mohelnici, Šumperku, Uničově a Rýmařově. Na desce v Prostějově je stylizovaný bronzový reliéf ženy. Je to jediné Šolcovo dílo v Prostějově. Pro Prostějov ještě vytvořil skicu sousoší ležících dvou torz pro rozptylovou loučku městského hřbitova. Kromě reliéfu jsou součástí různé doplňující prvky – výstupek u desky s kovovými nosiči a připevněným silným řetězem a po stranách dva kovové nosiče pro svíce. Kolem roku 2023 však všechny kovové prvky byly odcizeny, což je velká škoda.

Na pamětní desce je uvedeno devět jmen umučených či popravených zaměstnanců firmy (desáté jméno bylo doplněno později). Jsou jimi Josef Vinkler, Antonín Kroupa, Jan Zlámal, Alois Studený, Jan Patka, Alois Bubeník, Jan Knotek, František Hrabal, Jan Jeřábek a Jindřich Kartůsek. Dole je nápis: Z Vaší krve naše skutečnost.

Zastavme se u pětadvacetiletého Jana Knotka, který byl popraven 10. dubna 1943 v Osvětimi. Byl mladším bratrem plukovníka in memoriam Václava Knotka (1910–1948), účastníka 2. a 3. odboje a hlavního šifranta Ministerstva národní obrany v Londýně zá války a potom pracovníka ministerstva vnitra. Jeho rodiče byli za okupace internováni do Svatobořic, stejně tak i manželka Zdena. Bratr Jan byl poslán do Osvětimi. Po jejich osudech řadu let pátrá Václavova dcera Hana Knotková Ahmad z Velké Británie.

Od roku 1990 jezdí do České republiky a pátrá u příbuzných i v archivech. Navštívila místa spjatá s rodinou a příbuznými – Praha, Studenec u Jilemnice, Prostějov, Svatobořice i Osvětim. Naposledy byla v Prostějově v polovině července 2024, kdy se mohla poklonit i památce svého otce. Připomíná ho pamětní tabulka u rodného domu v ulici Karlov č. 9. Mrzí ji, že o rodině otce toho ví tak málo a prameny jsou bohužel velmi skoupé a mnohé věci se nezachovaly.