Spor o lampy v Olomouci: Privatizace náměstí, absurdní rozsudek nebo utrácení veřejných peněz?

Krajský soud v Ostravě nedávno rozhodl, že město Olomouc musí na Horní náměstí vrátit lampy přezdívané sirky, které málo svítily a už se dávno nevyrábí. Soud vyhrál spoluautor rekonstrukce náměstí architekt Jan Šépka. Radnice se proti rozsudku odvolala. Celá věc vzbudila na sociálních sítích desítky reakcí. Některé z nich přinášíme.

Jan Holpuch (ODS), bývalý náměstek primátora Olomouce, nyní opoziční člen zastupitelstva 

Olomouc podala odvolání ve sporu o osvětlení Horního náměstí. Pokládám to za správný krok. Rekonstrukce Horního náměstí, provedená na konci 90. let, vykazuje podle mého soudu řadu vad, od designových laviček, které po pár letech shnily a na kterých se nedá sedět, přes kovové skluzavky v dlažbě až po osvětlení, které neplnilo svou základní funkci, tedy svítit.

Výměna lamp nebyla žádnou ad hoc trucakcí. Byla výsledkem řadu let trvající veřejné debaty a absurdních požadavků autora, jejichž součástí byly například i konkrétní podmínky na jím vybrané dodavatele. Předcházela jí světelná studie a řádné výběrové řízení v souladu se zákonem o zadávání veřejných zakázek.

Stav, kdy je centrální veřejný prostor města, který se vyvíjel stovky let, fakticky zprivatizován autorem dílčí rekonstrukce a postaven zcela mimo vůli občanů a jimi volené samosprávy, pokládám za absurdní. Kauza se vleče mnoho let. Mezitím se vystřídalo několik politických reprezentací a pět primátorů. K žádné dohodě však nedošlo. Pokud je jediným možným řešením soudní spor, má město využít veškerých prostředků, aby se domohlo spravedlnosti. V tom má moji plnou podporu.

Tomáš Pejpek (Pro Olomouc a Piráti), náměstek primátora Olomouce

Když jsem se stal členem rady města, snažil jsem se otevřít cestu ke smírnému řešení. Podařilo se mi přesvědčit radu města, abychom jednali o dohodě. Arch. Šépka trval na plácačkách. Navrhli jsme proto realistický postup: město u architekta objedná projekt na výměnu lamp za plácačky a přislíbí určitý jejich budget na jejich realizaci, pokud se autorovi podaří jejich osazení stavebně povolit podle současných technických a legislativních požadavků. Jednání zhavarovala, když jsme zjistili, že spoluautoři nejsou ve shodě nad novou podobou plácačky a nedokáží spolu design lampy vyjednat. 

Poslední rozhodnutí soudu, které nařizuje městu vrátit do roka na náměstí sirky (Thorn), je ovšem nešťastné, protože sice dává zadostiučinění arch. Šépkovi (který ovšem nechce sirky ale plácačky), ale pomíjí to, zda je rozhodnutí vykonatelné. I když necháme stranou hospodárnost (současné lampy mohou ještě sloužit), existuje dlouhá řada otázek - svítidla se nevyrábí, na výrobu replik by bylo nutné zajistit autorská práva, lampy jsou technologicky zastaralé a dost možná jejich osazení nebude odpovídat dnešním předpisům. Odvolání města je v takové situaci racionální.

Kauza má mnoho zajímavých aspektů - do jaké míry je náměstí s mnoha historickými vrstvami autorským dílem jedné rekonstrukce? Může město žádat autory o úpravy řešení a měl by mít architekt snahu vyhovět? Co když ji mít nebude? Odpovídá využití Horního náměstí záměru z devadesátek ("salón")? Jak se osvědčil návrh a jeho prvky v čase?

Spor odráží i to, že v devadesátkách nebyla otázka autorských práv městy-investory důsledně řešena. Municipality se od té doby i díky takovým případům poučily a již dlouho jakákoliv zakázka pro municipalitu znamená, že se autor striktního uplatňování autorských práv musí vzdát. Spor o lampy na náměstí také způsobil dvacetiletou prodlevu v architektonickém soutěžení v Olomouci. To se však již podařilo překonat

Jan Šépka, architekt

To, že se město Olomouc ve sporu o lampy veřejného osvětlení odvolá, se vzhledem k blížícím se volbám dalo očekávat. Nikdo si totiž nechce vzít na sebe odpovědnost za horký brambor, který si město samo uvařilo. A tak znovu sledujeme známé politické divadlo – místo věcných argumentů přicházejí výmluvy. Nejčastější z nich? Že přece tomu „zlému“ Šépkovi Horní náměstí nepatří. Že náměstí údajně nesvítilo. A že všechno, co zde architekt vytvořil, bylo vlastně špatně.

Jenže to jsou tvrzení, která mají odvést pozornost od podstaty problému. Typická politická snaha zamést vlastní odpovědnost pod koberec. Je pozoruhodné, že nikomu z politiků nevadí bezdůvodné utrácení veřejných peněz. Přitom právě na výměnu lamp byly vynaloženy nemalé prostředky, aniž by se prokázalo, že k jejich odstranění existoval jediný rozumný důvod.

Dovolím si proto připomenout závěry soudního řízení. Město po celou dobu nedokázalo věrohodně vysvětlit, proč původní lampy odstranilo. V řízení se jasně ukázalo, že nebyly zkorodované, nebyly technicky nevyhovující a důvodem k jejich výměně nebyly ani jejich světelné parametry. Jinými slovy – neexistoval žádný objektivní důvod ke zničení této hodnotné součásti veřejného prostoru. 

Přesto se dnes místo hledání odpovědnosti pokračuje v obhajobě neobhajitelného. Předpokládám, že nikdo z politiků – ať už současných, nebo bývalých – nenajde odvahu zabývat se skutečnou podstatou celé kauzy. Ta by totiž mohla vést k nepříjemným otázkám i odpovědím. Jsme v Čechách. A zdá se, že některé věci se u nás mění jen velmi pomalu.