Příliv okupačních sil a mrtvé město. Olomouc si připomíná 58 let od srpnové invaze

Před 58 lety šokovala obyvatele tehdejšího Československa invaze vojsk Varšavské smlouvy. Do Olomouce nejprve dorazila armáda Polska, následně ji nahradila posádka Sovětského svazu. Počet sovětských vojáků ve městě byl ohromný, po Milovicích v Čechách zde bylo vůbec nejvíce Sovětů v celém Československu. 

Aktivní odpor se v Olomouci projevil už 21. srpna nápisy na domech, zdích nebo výkladech. 22. srpna v šest hodin ráno vzniklo před budovou Vlastivědného muzea podpisové středisko, proti vpádu vojsk se zde za jediný den podepsaly tisíce lidí. Olomoučané odstraňovali směrníky u silnic. K vidění byly nápisy, které nabádaly k tomu, aby lidé okupantům nedávali vodu, jídlo či pohonné hmoty, jedině pod výhružkou zbraní.

24. srpna bylo letákovými novinami Hlas Lidu zveřejněno provolání, které mělo znamenat další trest pro Olomoučany. „Plenární zasedání OV KSČ rozhodlo, aby Olomouc byla vyhlášena na protest proti okupaci a omezování svobody obyvatelstva za ‚mrtvé město‘, čímž se rozumělo vylidnění všech ulic, prostorů a náměstí, omezení všech zbytečných pochůzek a srocování jednotlivců a skupin na jakémkoliv místě ve městě, zabezpečení klidného a nerušeného chodu práce v továrnách, úřadech a ústavech, plynulé a hladké zásobování obyvatelstva vším potřebným,“ uvádí olomoucká pobočka Zemského archivu v Opavě. „Každý nechť se řídí zásadou: nejkratší cestou na pracoviště a z pracoviště do svých domovů,“ stálo v prvním čísle Hlasu lidu.

SpolečnostTragický srpen 1968. V Prostějově zabili okupanti tři občany

Okupační armáda ihned obsadila letiště v Neředíně, které se stalo základnou a opravnou bojových vrtulníků. Hlučné stroje létaly ve dne v noci bez ohledu na životní podmínky místních obyvatel.

Velitelství sovětské armády vzniklo na Žižkově náměstí. Vpád a následný mnohaletý pobyt vojáků a jejich rodin v Olomouci připomíná od roku 2018 pamětní deska na budově Pedagogické fakulty Univerzity Palackého. Pravidelně se zde konají vzpomínková setkání spojená s tragickými událostmi dějin Československa a České republiky. Letos se ale pietní akt uskuteční 21. srpna od 10 hodin v Červeném kostele na třídě Svobody. „Pamětní deska je obvykle umístěna na Pedagogické fakultě Univerzity Palackého, kde okupační vojska přes dvacet let sídlila, ale její budova se aktuálně stále opravuje. Z toho důvodu byl pietní akt i letos přesunut do Červeného kostela,“ vysvětlila Lucie Rozbořilová z olomouckého magistrátu. Představitelé olomoucké radnice doplnili, že věnce a květiny k pamětní desce, která srpnové události připomíná, položí zástupci Olomouckého kraje, města Olomouce, Armády České republiky, Univerzity Palackého a také Vojenského spolku rehabilitovaných. Zvána je i široká veřejnost.

S postupem času, jak se sovětští vojáci zabydlovali, začali do Olomouce přijíždět i rodinní příslušníci důstojníků a jiných vyšších armádních činitelů. Tím se počet sovětských občanů ve městě zvýšil dokonce až nad třicet tisíc. Kvůli takovému počtu civilních příchozích si zde Sověti museli postavit svá vlastní sídliště. Celkem byla tři. Jedno vybudovali na Černé cestě, druhé na Novém světě a poslední na Tabulovém vrchu kousek od Neředína. 

Je ale třeba vzít v potaz i pohled z druhé strany, tedy samotné obyčejné vojáky. Mnozí z nich byli nuceni opustit své domovy a jet do naprosto cizí země, kde se na ně všichni dívali s opovržením jako na nevítané vetřelce. Pro Čechoslováky to byli všichni „Rusáci“ bez ohledu na to, ze které části Sovětského svazu pocházeli. Často to přitom byli mladí kluci pocházející například z pobaltských republik, kteří se samotným komunistickým režimem neměli kromě státní příslušnosti nic společného. Proto docházelo i k situacím, kdy některý z vojáků dezertoval z kasáren. Za podobný čin byl pak voják bez milosti zastřelen.

Reálnou cestu k odchodu okupační sil z Československa otevřela až sametová revoluce v roce 1989. Občanské fórum požadovalo okamžitý odsun, který ale nebyl možný. Vyjednávání trvalo do 25. června 1991, kdy představitelé republiky a Sovětského svazu podepsali protokol o ukončení procesu odchodu sovětských vojsk z našeho území. Od prvního impulsu k odchodu Sovětů po jeho kompletní realizaci tedy uběhly více než dva roky. 30. června se pak nejen v Olomouci, ale po celém Československu rozezněly sirény a zvony. Dvacet let dlouhé soužití s nezvanými hosty konečně skončilo.