Postup Hanáků? Gól, který střelec neviděl nebo „promilové" buly s Paterou

Den HC Olomouc - rozhovor s Tomajkem, analytický článek či sestřih nejlepších akcí mladíků atd.

Kohouti přitom nebyli pro mnoho lidí favoritem na postup. „Myslím, že většina z nás a také odborníci nečekali, že bychom mohli postoupit,“ vrací se Jan Knotek. „Furt nám nikdo moc nevěřil jak ze strany veřejnosti, tak také médií. Každý si to sice přál, ale těžko říct, kdo by si na to tenkrát opravdu vsadil,“ navázal Jiří Ondrušek.

„Furt nám nikdo moc nevěřil jak ze strany veřejnosti, tak také médií."

Všichni tři hráči se shodli, že zlomové bylo utkání číslo devět, a to doma proti Kladnu. „Prohrávali jsme 0:3, ale vyhráli jsme 5:3. Pro Kladno to byla rána!“ připomněl Ondrušek tříbrankové vedení Rytířů už z páté minuty.

„Tam se to odpíchlo. Byly tam hlasy, že jsme to prodali a nechceme už hrát. Tohle nás ale vyburcovalo a díky tomu jsme to dokázali otočit,“ vzpomíná Knotek, který v utkání vsítil jednu z branek.

„Byly tam hlasy, že jsme to prodali a nechceme už hrát. Tohle nás ale vyburcovalo!"

Pak přišel den „D“. 18. dubna 2014 doma proti Mladé Boleslavi. Hanákům stačily dva body, a to se přesně stalo! Kohouti vyhráli v napínavé bitvě 5:4 po prodloužení. „Větší atmosféru jsem nezažil,“ popisuje Ondrušek.

„Já si to užíval, něco takového jsem do té doby nezažil. I doteď to je můj největší úspěch,“ potvrdil Knotek. „Bylo nacpáno. Žilo tím celé město,“ těší ho zpětně.

Stejně to vidí jeho spoluhráč. „Atmosféra byla elektrizující. Byl to pro mě rozhodně jeden z nejsilnějších momentů v kariéře,“ prozradil třicátník Ostřížek.

Právě on v zápase získal tři body. Dával důležitou branku na 4:3 pro Olomouc, když zavěsil puk po odrazu od mantinelu pod břevno. 

A byla celkem specifická. „Já nevěděl, že to je gól. Ani jsme se neradoval, protože jsem koukal do branky a puk tam nebyl,“ pousmál se. „Pak za mnou dojel Kucharda (Radim Kucharczyk pozn. red.) a říkal: Ty vole, dal jsi branku, tak se raduj!“ smál se.

„Pak za mnou dojel Kucharda a říkal: Ty vole, dal jsi branku, tak se raduj!"

„Až pak jsem si všiml, že kotouč byl schovaný pod konstrukcí branky. Muselo to vypadat asi šíleně,“ rozesmál se.

Během oslav postupu se na ledě dokonce objevili dva živí kohouti. „V kabině už ale nebyli,“ vyvrátil se smíchem Jan Knotek. „Tam už nedoběhli a někdo si je vzal zpátky, aby je strčil do kurníku,“ dodal. A kdo je tam vpustil? „Asi nějaký srdcař,“ povídá.

Na ledě to žilo, a to dlouho. „My jsme byli už vysvlečení, ale fanoušci nás stejně volali nazpátek. Museli jsme se tedy obléct a vrátit na led,“ zavzpomínala legenda klubu Jiří Ondrušek.

„Vybavuju si fotku z novin, kde jsem vezl malého bráchu na rukách. Ale tam měli napsané, že tam jsem se svým synem,“ podivil se Ostřížek.

Unikátní vzpomínku má i Jan Knotek z jednoho dne, když už bylo dávno hotovo. „Otevřel jsem si pivo v šatně a vedle mě seděl Jirka Dopita. Tak jsem si jen říkal: Co to dělám, vždyť vedle mě sedí majitel klubu,“ vrátil se do minulosti. „Ale nikomu to nevadilo,“ dodal.

„Otevřel jsem si pivo v šatně a vedle mě seděl Jirka Dopita..."

Jeho majitel si ale na rozdíl od něj nedával pivo přímo v šatně. „Ovšem předtím toho měl taky asi dost, protože taky nevypadal zrovna svěže,“ zasmál se Knotek.

Kohouti nicméně museli ještě odehrát poslední zápas baráže na ledě Kladna, ve kterém už o nic nešlo. „Nechtěli jsme, aby to byla fraška,“ zdůraznil Knotek.

„Když jsme se tehdy postavili naproti sobě na první buly s Pavlem Paterou, tak by to trošku promile ještě dalo,“ usmál se Ostřížek. „Oba týmy byly po akci. Hrálo se ale férově z obou stran,“ řekl.

„Na Kladně už forma nebyla optimální po těch oslavách,“ připomněl Ondrušek porážku 1:2. „I když jsme tam prohráli, tak po příjezdu do Olomouce se zase slavilo,“ potvrdil hráč, který toho v olomouckém dresu odehrál nejvíc ze všech v novodobé historii klubu. „Mám tady k tomu vztah. Mám zde rodinu, známý a kamarády. Pro mě to je číslo jedna!“ hlásí hrdě.

„Nějaké promile by to asi ještě dalo."

Ze sezony 2013/2014 zůstali na Hané právě tito tři hráči. Pro Davida Ostřížka a Jana Knotka to byly navíc zlomové sezony, které je natrvalo usadily v nejvyšší soutěži.

A Jiří Ondrušek? To je ikona sama o sobě. „Občas v kabině padne, že tu jsme už jen my. Když někdo odešel z těch, kteří zažili tento postup, tak si pak říkáme: No, už nás tady moc není,“ vypráví Knotek.

Letos to je pro Kohouty sedmá sezona v řadě v extralize. „Když jsem začínal jako junior v áčku, tak jsme skončili v té sezoně poslední,“ vrátil se Ondrušek do roku 2007. „Naštěstí se nepadalo. Byli jsme až na hraně s druhou ligou. Pak se to posouvalo, byli jsme asi ve středu první ligy, poté na špici soutěže a teď to zlepšujeme snad i v extralize. Věřím, že před sebou ještě něco máme,“ zakončil.