Famfrpál není pouze doménou studentů z Bradavic. Někteří o tom nejspíš nevědí, ale hrají ho také studenti z Olomouce. V roce 2015 zde Markéta Šťovíčková vytvořila první klub v České republice. Od té doby se v olomouckém parku pravidelně scházejí famfrpáloví nadšenci, kteří věří, že s postupujícím časem budou tento sport všichni brát stejně jako například fotbal.
Do Olomouce se famfrpál dostal díky Markétě Šťovíčkové, která se s tímto sportem setkala poprvé při Erasmu v Norsku. „Když jsem se vrátila z Erasmu, tak jsem si už život bez famfrpálu nedokázala představit a moji kamarádi z Norska mě tak namotivovali, že jsem se rozhodla to rozjet i tady. Nejdřív jsem zkoušela zapojit svoje kamarády a spolužáky, ale všem to přišlo jako až příliš zvláštní sportovní vyžití,“ popisuje olomoucké začátky Markéta.
„Řekla jsem si, že vyzkouším jeden trénink, jestli by o to byl zájem. Nevěděla jsem, jestli se to vůbec chytí, takže na prvním tréninku jsme měli místo košťat větývky, které se po pár minutách rozlámaly, a všechno bylo takové provizorní. Dorazilo ale asi 20 lidí a všechny to moc bavilo, což pro mě byla velká motivace a rozhodla jsem se dělat tréninky pravidelně a naše vybavení trochu vylepšit,“ dodává.
Pokud se poprvé přijdete podívat na famfrpál, tak vás kromě toho, že hráči nelétají, může překvapit i vybavení potřebné ke hře. Všechny potřebné věci se zdají jako provizorní, ale to je jedno z kouzel tohoto sportu. V podstatě potřebujete jenom šest obručí, šest tyčí a pár zkrácených tyček jako košťata. Potom také potřebujete camrál, potlouky a zlatonku. Teď už to zní konečně jako z Harryho Pottera že? Jenže nehledejte v tom žádnou vědu. Camrál je lehce vyfouknutý volejbalový míč a potlouky se dají koupit taky u nás. Nemusíte kvůli tomu jezdit do Bradavic. Zlatonka nelétá sama jako ve filmu, ale roli zlatonky převezme člověk, který si zastrčí za opasek tenisák v ponožce.
V zahraničí famfrpálové týmy většinou zaštiťují univerzity, ale u nás je v tomto ohledu famfrpál teprve v plenkách. „O oslovení Univerzity Palackého jsme se bavili v rámci týmu, ale osobně jsem při škole, brigádách a trénincích neměla moc čas to řešit. Určitě by to ale byl dobrý krok a snad do budoucna bude famfrpál oficiální tým zaštítěný olomouckou univerzitou. Já to dělala hlavně pro lidi, co tam chodili. Byla jsem ráda, že je to baví a že si hru užívají,“ odpověděla Markéta.
Markéta Štovíčková předala žezlo svým nástupcům, protože se odstěhovala do Bratislavy, kde momentálně žije a pracuje. Na dotaz, zda si zahraje famfrpál i na Slovensku odpověděla: „V Bratislavě mají také svůj famfrpálový tým. Scházejí se pravidelně dvakrát týdně a tvrdě trénují. Na jejich tréninku jsem byla zatím dvakrát, protože to kvůli práci a cestování nestíhám, ale doufám, že od nového roku začnu chodit častěji. Vedou svůj tým opravdu profesionálně a všichni jsou do toho zapálení.“
Momentálně se o chod týmu stará několik lidí. Sešel jsem se s dvěma z nich. Nepřiletěli na košťatech a dokonce jsem nemusel na nástupiště devět a tři čtvrtě. Dali jsme si sraz v hospodě a řekli jsme si toho o famfrpálu opravdu hodně. Vojtěch Hlubek se dozvěděl o famfrpálu skrze smyšlené události, které kolovaly na Facebooku. Někdo z jeho kamarádů se zúčastnil famfrpálového tréninku, tak se přišel podívat taky. Od té doby ho to chytlo a zatím nepustilo. Martin Frontz se k famfrpálu dostal přes přítelkyni, která studovala v Olomouci dřív než on. Zároveň začala hrát famfrpál. Martina to nadchlo a jak sám říká, tak se v prvním semestru těšil nejvíc na to, až si konečně zahraje ten slavný famfrpál.
Myslíte si, že hodně lidí začalo hrát famfrpál právě kvůli Harrymu Potterovi?
Martin: Pravděpodobně většina lidí začalo hrát právě skrze to, že znají Harryho Pottera. Většina lidí ani netuší, že je to reálný sport. Potom si všimnou události na Facebooku a přijdou se podívat. Některé to chytne a zůstanou, ostatní už nepřijdou, protože od toho čekali něco jiného.
Je podle vás famfrpál fyzicky náročný sport?
Martin: Lidé často nečekají, že famfrpál může být fyzicky náročný. Většina od toho čeká určitou recesi než sport. Po absolvování tréninku každý zjistí, že je to nesmírně náročný sport. Ať už se jedná o jakoukoliv pozici na hřišti.
Ve famfrpálu od Rowlingové se létá na košťatech. Vy máte místo košťat mezi nohama tyče, říkám to správně?
Martin: Přesně tak. Popravdě to, že musí člověk pořád držet „koště“ mezi nohama je asi nejtěžším pravidlem. Většinou lidem dělá problém myslet na to, že nesmí koště upustit nebo vytáhnout. Asi na každém tréninku se stane, že nováčci drží v jedné ruce koště v druhé míč a běží.
Zároveň je velká zábava dívat se na čtrnáct lidí co běhají po parku a drží si tyč mezi nohama. Díky tomu od kolemjdoucích sklízíme docela zvláštní pohledy. Lidi si říkají: „Co to je za blázny?“ V tom je ale právě ta originalita. Mě osobně to přijde velmi vtipné, pokud ji zrovna nemám mezi nohama já.
Vojta: Jsou i tací, co famfrpál nevyzkouší právě kvůli tomu. Zdá se jim to směšné a odradí je to.
Když jsem si pročítal pravidla, tak mi přišly strašně složité. Trvá dlouho, než se je člověk naučí?
Martin: Když jsem například famfrpál nehrál přes prázdniny a na podzim jsem měl vysvětlovat pravidla, tak se mi stalo, že jsem zapomněl na nějaké detailnější věci. Protože na každý trénink přichází noví účastníci, tak musíme pokaždé vysvětlovat pravidla znovu a znovu. Proto kolikrát nehrajeme podle podrobných pravidel, ale trochu si je upravíme.
V týmu, v kterém mohou být muži i ženy, jsou 3 střelci, 2 odrážeči, brankář a chytač. Hraje se se 4 míči. První z nich je Camrál, vyfouknutý volejbalový míč. Střelci se jím snaží dát gól za 10 bodů. Gól padne při prohození míče jednou z obručí - branek, které jsou umístěny v různých výškách. Střílet se na ně může ze všech stran.
Dále jsou na hřišti tři žluté Potlouky. Odrážeči jimi vybíjejí soupeřovy hráče, na chvíli je tím vyřadí ze hry. Mohou tak například zastavit útok na své branky.
Úkol chytačů je lapit Zlatonku - člověk s přivázaným míčkem. Chytač se jí musí zmocnit a získá tak 30 bodů. Pokud není skóre vyrovnané, tak zápas končí.
Představitel Zlatonky má ve hře výsadní postavení. Může dělat téměř cokoli, například vzít hráčům koště. Samotnou Zlatonku ale nikdo nesmí napadat.
Kolik se vás musí sejít, abyste si mohli zahrát?
Vojta: Oficiálně je potřeba minimálně sedm hráčů na tým. My se většinou sejdeme právě pouze v těch sedmi nebo osmi dohromady.
Martin: Někdy dokážeme hrát i ve třech hráčích. Ale ve velmi ořezaných pravidlech. Tak aby si mohli všichni zahrát a zároveň to bylo nějak hratelné.
Pokud se sejdete jenom v šesti, tak kdo má jakou roli?
Martin: Buď hrajeme tak, že všichni můžou všechno, což je většinou hrozný zmatek. Nebo hrajeme ve složení: střelec – brankář – odrážeč.
Vojta: Většinou to je podle toho, jak se domluvíme. Někdy například trénujeme jenom nějaké techniky. Trénujeme nahrávání, vybíjení a odrážení. Popřípadě trénujeme se zlatonkou.
Má famfrpál nějaké zvláštnosti v pravidlech?
Martin: Famfrpál je výjimečný v tom, že nerozděluje pohlaví. Podle pravidel by to mělo být vyloženě půl na půl.
Vojta: Pravidlo o pohlaví dokonce říká, že v jednom týmu nesmí být určitý počet lidí, kteří se hlásí ke stejnému pohlaví. Takže to nemusí být ani jejich fyzické pohlaví a rozhodčí to musí respektovat.
Jak dlouho probíhá jeden zápas?
Martin: Zápas není vůbec omezený časem. V 16. minutě je do hry vpuštěna zlatonka a chytači jsou vpuštěni o minutu později.
Vojta: Hra končí v případě chycení zlatonky. Hra se tedy víceméně rozděluje na tři části. Každá část končí chycením zlatonky. V případě, že v první části je i po chycení zlatonky nerozhodný stav, tak začíná druhá část. Pokud se to opakuje, tak se pokračuje třetí částí.
Řídí zápas nějací rozhodčí?
Vojta: Je několik rozhodčích, ale na našich trénincích žádného nemáme. Nemůžeme si dovolit, že bychom už z tak malého počtu někoho uvolnili a udělali z něj rozhodčího.
Martin: Rozhodčího dělají nejzkušenější hráči, kteří normálně hrají.
Scházíte se i o prázdninách?
Martin: I kdybychom tady jezdili každý týden, tak by to bylo zbytečné a nesešli bychom se.
Vojta: Na rozdíl od Prahy tady o prázdninách nezůstávají stejní nadšenci do famfrpálu jako my.
Máte ambice na to být profesionální tým?
Vojta: Je docela těžké definovat pojem „profesionální tým“. Profesionální bychom chtěli být určitě. Pokud seženeme více lidí a bude fungovat oficiální asociace, která všechny týmy oficiálně posvětí.
Martin: Myslím si, že už dnes by bylo možné poskládat reprezentační výběr. Spojili by se lidi z Prahy, Brna a Olomouce.
Martin: Zároveň si nedovedu představit, že by to bylo pro nás víc než volnočasová aktivita.
Vojta: Asi se tím neuživíme (směje se).
Když jsem se díval na famfrpál v Americe, tak oni hrají dokonce s mini košťaty, které vypadají jako opravdová košťata. Jak je to u oficiálního zápasu?
Vojta: Na mezinárodních turnajích se hraje se zkrácenými tyčemi, které mají změkčené konce. Na Amerických turnajích ale většinou mají košťata.
Martin: Myslím si, že exhibice by se dala hrát v pláštích a s opravdovými košťaty. Ale bylo by to bráno jako famfrpál Harryho Pottera a ne jako reálný sport.
Vojta: Přesně takhle, pokud se nemýlím, vypadal první světový turnaj.
Sledujete zahraniční famfrpálové týmy nebo nějaké světové turnaje?
Martin: Popravdě ne. Zatím nemáme ambice na to, abychom se zúčastnili mezinárodních turnajů, takže to úplně nemá smysl.
Myslíte si, že se z famfrpálu za několik desítek let stane sport, který bude populární například jako fotbal?
Vojta: Když ve středověku lidi poprvé vzali ovčí žaludek, naplnili ho kůží a začali do něj kopat, tak si lidi nejspíš taky říkali, že jsou to blázni. Najednou se z toho však stal fotbal, nejznámější světový sport.
Pokud se lidi oprostí od toho, že máme nějaké tyče a že to vzniklo u Harryho Pottera, tak zjistí, že je to celkem fajn sport. Ale není to jenom o tom sportu. Jde o to, že se setkáváš s novými lidmi. Scházíme se i mimo hřiště a trávíme spolu čas.
Jaký je váš momentální cíl?
Martin: Momentálně se snažíme famfrpál v Olomouci dostat na vyšší úroveň a sehnat dostatečný počet lidí. Teprve potom se můžeme soustředit na to, abychom se například prosadili v České republice. Popřípadě bychom za několik let mohli s ostatními týmy sestavit reprezentaci. Ale to je velmi vzdálená budoucnost.
Olomoucký famfrpálový tým má momentálně problém najít dostatečný počet lidí, kteří by si chodili zahrát pravidelně. Pokud tedy máte o tento sport zájem a chtěli byste si ho vyzkoušet, tak neváhejte a přijďte na některý z tréninků, které probíhají v Bezručových sadech. Nová sezóna by měla začít v únoru nebo v březnu.
Pro přidání příspěvku se musíte nejdříve přihlásit / registrovat / přihlásit přes Facebook.
