Studoval v Bruntále, pracoval v Hradci Králové a potom v Brně. Před třicítkou se však rozhodl přestěhovat zpět do rodného kraje. A návrat to byl slavnostní. Radek Hlavsa se totiž do rodného městečka Zlaté Hory na okraji Jesenicka vrátil s policejním odznakem a na přivítanou získal od obce služební byt.

Dvanáct let sloužil u armády. Chyběla mu akce a proto vyměnil zelenou uniformu za modrou. Teď je spokojený hlavně v terénu. Šumperského policistu Michala Cikryta místní znají nejen jako neúnavného lovce silničních pirátů, ale i jako spoluzachránce ženy, kterou pomohl vytáhnout z hořícího bytu.

U bouraček pomáhají často jako první. Jejich pracovním nástrojem jsou nadupaná auta a motorky, kterým neujedou ani piráti silnic. Kdyby mohl vrátit čas, do řad Policie České republiky by vstoupil ještě dřív. Uniformu nosí nadporučík Michal Dokoupil třiadvacet let.

Nikdy neví, co mu nový den přinese za případ: od vloupaček přes varny a pěstírny drog, krádeže aut, ublížení na zdraví až po úmrtí beze svědků. Kriminalistický technik nadpraporčík Jiří Černěnko nosí policejní odznak na Jesenicku už téměř dvacet let a svou práci už dávno vnímá jako poslání. Jak vypadá jeho služební den a v čem se liší realita od amerických krimi seriálů?

Vyšetřuje milionové podvody, začínal však jako běžný policista na nejméně oblíbeném olomouckém oddělení, kam se navíc přihlásil dobrovolně. Vyšetřovatel krajské hospodářské kriminálky kapitán Vít Kocián si policejní kariéru vydřel od píky. O práci u policie přitom mluví otevřeně a jde rovnou k jádru věci. Co na ní miluje, co mu naopak leze na nervy a v čem vidí podstatu policejní práce?

Policisté často tvrdí, že své kolegy vnímají jako součást rodiny. Na úplně novou úroveň toto přirovnání posunuli podpraporčíci Marcel a Marcel Šlechtovi z olomouckého krajského ředitelství Policie ČR. Šli na to ovšem z druhé strany. Z otce a syna se stali parťáci i v pracovním životě. Od letošního roku spolu totiž pracují na pohotovostním a eskortním oddělení v Olomouci.