Sotva jsem vykročil před dům, div mě nesrazila červená sto dvacítka s károvaným baretem čouhajícím z poza volantu. No vida! Tu jsem neviděl, ani nepamatuji! Zasnil jsem se s úsměvem na tváři a pokračoval v cestě. Když jsem o kousek dál na přechodu pro chodce unikl smrti v podobě béžového žigulíku jen o vlásek, úsměv mi začal tuhnout. Co to dneska...?!

Miluju Olomouc! A dnešní neděle je určitě ta nejkrásnější neděle, jakou jsem za posledních sedm dní zažil. Po dlouhé době se počasí konečně slitovalo a vykouzlilo krásné babí léto, které přímo vybízelo ke špacíru po okolí.

Běh. To slovo se mi nikdy moc nelíbilo. Měla jsem ho spojené s běháním v tělocviku, kdy jsem lapala po dechu a hlavně byla nejpomalejší. Měla jsem jiné sporty ráda, ale běh mezi ně zkrátka nepatřil. Jako dítě jsem se věnovala gymnastice, baletu a dalším druhům tance.

Z Brna do Jiřic to trvalo asi 6 hodin, 6 strašně dlouhých hodin bez hnutí. Problém v medvědovi byl ten, že se člověk nemůže ani poškrábat na hlavě, protože si tam ani nedosáhne.

Nejhorší na celé base je to čekání. Když jsem se dostal zpět do Brna, věděl jsem, že mě nečeká nic dobrého. Spoustu lidí jsem naštval a udělal spoustu problémů. A taky jsem si to všechno slíznul i s úrokama.

"Cela třikrát tři metry. Dvě postele, dvě židle, jeden záchod. A čas. Spoustu času..." Ve vězeňských celách Česka téměř 20 tisíc lidí. Vinni či nevinni, vyměřený trest je všechny staví před stejné výzvy a dopadá na ně stejnými pocity. Co pro člověka znamená pobyt ve vězení? Redakce Brněnské Drbny se spojila s mužem, jehož smysl života bije za zdmi věznice a on se rozhodl pro útěk. Nová rubrika PLÁN ÚTĚKU je nejen originálním svědectvím vznikající přímo v prostředí českého vězeňství, ale i příběhem muže, který se rozhodl riskovat svobodu, aby získal zpět svou rodinu.

Blíží se konec školního roku, děcka mají známky uzavřeny, takže učitelé vymýšlejí, co všechno by mohly děcka ve škole dělat, aby se ten zbývající týden nenudily a aby měly nějakej program do té doby, než se jim bude moct oficiálně dát vysvědčení. Nastal tudíž čas chození se školou do kina, ježdění na výlety a dělání akcí jako třeba „Den zvířátek“ anebo „Den s knihou.“ Den s knihou uspořádala i ZŠ Zeyerova v Olomouci.

Dneska po vás potřebuju vědět, jestli se s vaším psem chodíte koupat na Poděbrady u Olomouce. Včera jsme tam byli s Kubou, Terkou, Kaminou a Saminou. Mám pro vás příběh o tom, kterak jsme se vydali na koupačku na Poděbrady. Pro Kaminu to mělo být první velký plavání, protože dřív zvládla jen metr tam a metr zpátky pro klacík, tak jsem ji chtěl otestovat, jestli poplave za mnou, když hupsnu do vody.

Tohle jaro, které přešlo rovnou do léta, dělá spoustě lidí včetně mě strašnou radost. A vám? Člověk funguje hned tak nějak líp, když venku svítí sluníčko, má pravidelný přísun vitaminu D a nemusí sedět doma, protože je venku škaredě. S krásným počasím přichází také doba výletů a pikniků. Na výlety patří tak nějak obecně řízky, žejo. S chlebem a ideálně okurčičkami. A i když je to klasika, pro tentokrát řízky vypusťte. Místo nich nachystejte sendviče, do krabiček nakrájejte čerstvou zeleninu nebo připravte salát, upečte nenáročný dezert, který je hned hotový a chutná vždycky dobře, přibalte láhev dobrého vína (v případě, že jedete autem víno samozřejmě nahraďte něčím jiným), vodu, deku a šup na piknik! Na piknik doporučujeme vzít také partnera, kámošky, rodinu, děti, prostě kohokoli, s kým je vám fajn, protože sdílení toho, co máme rádi, je ten hlavní důvod, že si tyhle momenty venku ve skvělé společnosti užíváme.

Na životě se štěnětem je bezva, že spoustu věcí musí udělat úplně poprvé. Sice je pak opakuje už docela samozřejmě, ale když tu danou věc udělá poprvé, tak je to prostě něco z čeho má člověk radost. Ať už vidíte, jak váš pes poprvé kadí, běží, sedí, zůstane na místě nebo dává pac, je to super.