Pojďme se vydat na exkurzi do místa, které pro většinu lidí zní spíš jako děsivý horor – na psychiatrii. Nečekejte ale žádné tajemné laboratoře plné ledových koupelí, elektrošoků nebo šílených doktorů s ostrým skalpelem v ruce. Dozvíte se, jak to v takovém ‚blázinci‘ skutečně chodí, a proč není třeba se bát hledat pomoc.

Tato otázka je jednou z klíčových, protože když se člověk s poruchou příjmu potravy rozhodne léčit, často je to pro něj velká neznámá a nemá moc představu, co si pod léčbou vlastně představit. Možností je přitom několik.

Vánoce mohou být pro člověka s poruchami příjmu potravy peklo, ať už trpí anorexií, bulimií nebo záchvatovitým přejídáním. Vánoce jsou zkrátka svátky spojené s jídlem – se spoustou jídla – a většinou se spoustou nezdravého jídla.

Anorexie se nemocným zažere do mozku, ovládne mysl a stává se jejich součástí. Nutí své hostitele říkat a dělat věci, které by jinak nikdy neřekli a neudělali. Ti se pak za sebe často stydí, ale nemohou si pomoci.

Jak poznám, že mám anorexii? Co šíleného se anorektičkám honí v hlavě? A proč není dobré anorektičku do jídla nutit? Uslyšíte v podcastu Stop anorexii, který si klade za cíl nahlížet na poruchy příjmu potravy jinak - bez klišé a stereotypů.

Na české podcastové scéně startuje netradiční podcast zaměřený na poruchy příjmu potravy – Stop anorexii. Má nabídnout jiný vhled do nemoci a pomoci s vyvracením zažitých mýtů. „Internet je plný hesel o BMI, ale nikde se už nepíše, jaký šílený kolotoč vám anorexie rozjede v hlavě,“ uvádí autorka.