Aničce jsou čtyři. Uprchla s maminkou z domova, kde je válka. Tatínek tam ale musel zůstat a bojovat. V České republice obě získaly za pomoci organizace, která se stará o migranty, ubytování v české rodině. Určitě je to lepší než někde na ubytovně, ale Aničce je to vlastně jedno. Musí být neustále s maminkou, bojí se, že by ji také mohla opustit. Má strach z toho, co se dělo u ní doma, z prostředí, které nezná, z lidí, kterým nerozumí, a i z toho, co přijde. Moc si přeje, aby to všechno skončilo a všechno bylo jako dříve.