V Sudetech mého dětství, asi tak před čtvrtstoletím, se o německé minulosti kraje raději moc nemluvilo. Možná to bylo tehdy oživeným strachem z majetkových nároků ze strany vysídlených občanů, každopádně byli Němci tématem do značné míry tabuovým. Objevovat německé pozůstatky v krajině a na půdách bylo dobrodružné. Odpovědi na dětské otázky se často napájely ještě z těsně poválečné, výhradně české a příslušně černobílé podoby tohoto diskurzu. Ve školní vlastivědě kolem roku 2000 nás raději nechali z tabule přepisovat absurdní, tehdy obzvlášť rychle zastarávající seznamy zpracovatelských průmyslů v jednotlivých českých regionech. O některých významných místních rodácích se vědělo, pro jistotu se ale Karl jmenoval po česku Karel a Johann Christoph byl Jan Kryštof.