Kenny má jednu z nejznámějších tváří v Olomouci. Pokud je vám podle fotky povědomý, ale pořád tak nějak nevíte, kam ho zařadit, možná vám ho přiblížím hláškou „Mějte se a smějte se,“ kterou zopakuje během dne nesčetněkrát. Čtyřiatřicetiletý Václav Plesnik je jedním z bezdomovců v Olomouci. Povídali jsme si o jeho životním příběhu, ale i o tom, proč nenávidí přezdívku Čáp a přeje si, aby mu lidi říkali vždycky jenom Kenny.

Gabriel Gonzalez v Olomouci studuje doktorský program Experimentální biologie na Přírodovědecké fakultě Univerzity Palackého. Snaží se najít lék na Parkinsonovu chorobu a mezi jeho největší úspěchy patří podání patentové přihlášky na skupinu látek, které vykazují výraznou antiparkinsonickou aktivitu. Ani přes tento výrazný úspěch Gabriel nemá rád novinové titulky, které křičí, že Olomoučtí vědci našli lék na nevyléčitelnou nemoc. Někdy tohle tvrzení mívá poměrně zásadní háček.

Určitě už jste je někde potkali taky. Naboso chodí nejen v přírodě či v městských parcích, ale taky třeba na vlakovém nádraží, po kostkách na náměstí nebo dokonce do bank či jiných institucí. Říkají si bosochodci, chodí na společné výlety, pořádají mezinárodní setkání a pojí je jedna věc – k životu už obyčejně nepotřebují boty.

Jakub Vamberský už odmalička věděl, že by jednou chtěl dělat něco kolem počítačových her. Jako jeden z mála si svůj dětský sen splnil a před pár lety začal pracovat ve vyhlášené brněnské firmě, která se zabývá vývojem mobilních her. Zdálo se, že osud ke Kubovi nemohl být vstřícnější, ta největší cesta ho ale ještě čekala.

Jiří Ďuriš se živí už dvacet let jako grafický designer, interiérový návrhář a nyní jako produktový designer a pedagog. To by už samo o sobě stačilo, aby se Jiří objevil v naší rubrice (Ne)obyčejní, vždyť navrhoval i třeba nový interiér známé olomoucké Hanácké hospody. Jiřího jsme ale do rubriky zařadili kvůli něčemu jinému – navrhuje a vyrábí totiž optimistické rakve.

Vít Hradil je rodilý Olomoučák, už dlouhou dobu ale pravidelně cestuje za prací na různá místa v republice i do zahraničí. Společným jmenovatelem jeho práce je film – Vít se totiž živí jako režisér, kameraman či střihač. Jak se ke své práci dostal a ačkoli je neustále kvůli práci mimo Olomouc, co ho táhne zpátky do svého rodného města?

Dnešní díl rubriky (NE)OBYČEJNÍ je o street artu a graffiti scéně v Olomouci. S jedním z jejích nejuznávanějších členů Oliverem Hellerem jsem si povídal o graffiti legálním i nelegálním, o historii i budoucnosti graffiti anebo o nově vzniklém portrétu Tomáše Garrigua Masaryka v Bezručových sadech, který maloval právě Oliver.