Před tři čtvrtě na sedm ráno parkuju auto u služebního vchodu do olomoucké zoo. Ptám se po panu Vidlářovi. Jo, vy jste z novin, ujišťuje se nevrlá vrátná a bere do ruky telefon. Už jde za vámi, říká mi po chvíli a já jdu klepat kosu do mrazu před vrátnici, abych nepřekážel zaměstnancům u píchaček. Vypadá to, že si dnes splním sen každého druhého desetiletého děcka.