Od začátku února jdu s Drbnou do formy. U prvního článku nějakej týpek do komentářů chytře psal, že jestli vážím 82 kilo a měřím 172 centimetrů, bude nějakej tuček z břicha dole maximálně za měsíc. No, měsíc je za mnou a tuček na břiše se drží, ale už aspoň cítím, že pod ním jsou trochu svaly.

Už dva týdny cvičím a jím trochu zdravě. Nebo jsem si aspoň myslel, že jím zdravě, než mi Petr řekl, že nakládanej hermelín v hospodě není moc v pohodě. Nakládat mi tedy musel sám Petr. Na tréninku.

Jsem dospělý muž. Je mi sedmadvacet let, fáze dospívání je za mnou a nějaký pátek už je jasné, že do výšky neporostu. Měl bych ale začít dělat něco s tím, že trochu rostu do šířky a váha mi ukazuje čím dál méně lichotivá čísla. Věřím, že v téhle situaci nejsem sám, takže jsme se v redakci rozhodli rozjet seriál pro všechny, kteří se sebou chtějí něco dělat. Každé dva týdny vám trochu popíšu plán cvičení na 14 dní s lehkým doporučením jídelníčku.

Jakožto redaktoři Olomoucké Drbny jsme měli jedinečnou možnost zatrénovat si s olomouckými sledge hokejisty. Společně se zástupci restaurace Konvikt jsme absolvovali celý trénink, včetně závěrečného zápasu. Žádná pohodička to tedy nebyla. Ještě dva dny po tréninku nás bolelo celé tělo.

Do konce října mohou rodiče přihlásit své děti do Baletního studia při Moravském divadle v Olomouci. Organizace s dlouhou tradicí své žáky vede k tanci a lásce k divadlu. Jeho svěřenci navíc již v prvním roce tréninku vystupují v představeních dospělého baletu na prknech Moravského divadla.

První Fit stezku v obci Hněvotín vytvořila dvojice Jakub Kriško a Jakub Lehnert již v roce 2014, v tom loňském otevřeli další a to v obci Ústín. Hněvotínská stezka se stala prvním projektem svého druhu v Olomouckém kraji a také v celé České republice.

Famfrpál není pouze doménou studentů z Bradavic. Někteří o tom nejspíš nevědí, ale hrají ho také studenti z Olomouce. V roce 2015 zde Markéta Šťovíčková vytvořila první klub v České republice. Od té doby se v olomouckém parku pravidelně scházejí famfrpáloví nadšenci, kteří věří, že s postupujícím časem budou tento sport všichni brát stejně jako například fotbal.

Na paralympijskou medaili čekal osm let. Dočkal se letos v Riu de Janeiro ve své parádní disciplíně 50 metrů znak. A rovnou si doplaval pro tu nejcennější medaili. Stal se tak jediným českým zlatým paralympionikem. Pětadvacetiletý Arnošt Petráček, který má od narození vadu horních i dolních končetin, však nezahálí a už spřádá plány na paralympijské hry 2020 v Tokiu. „Bude mi 29 let. To by to se mnou nemuselo být ještě tak blbé,“ směje se.

Místo pro rozhovor jsme zvolili příhodně přímo na olomouckém stadionu. Měla jsem tak možnost vidět Evu Kacanu při tréninku před paralympiádou v Riu de Janeiru. Už čtyřikrát měla možnost startovat na letního hrách. Před osmi lety se v Pekingu stala mistryní světa ve vrhu koulí ve své kategorii F54. Nyní přemýšlí, že je čas předat prostor mladším sportovkyním.

Před rokem 1989 kralovala kolové Česká republika. Konkrétně bratři Jindřich a Jan Pospíšilové. Poté, co historicky nejúspěšnější dvojice tohoto sportu skončila, nastal v tuzemsku velký útlum. Ten se ovšem pomalu, ale jistě vytrácí a přetváří se v úspěšné období, které pociťuje i olomoucký oddíl se šedesátiletou historií.