Hudebník, držitel dvou žánrových Andělů, ale také aktivista za osvobození zvířat, fotograf a příznivec životního stylu straight edge. Lukáš Vincour společně se spolkem Zvířata nejíme upozorňuje především fotografiemi a videi na podmínky, které panují ve velkochovech. Jak se z punkového hudebníka stane vegan a aktivista a proč podle něho neexistuje eticky přijatelný chov zvířat na maso? Nejen o tom se rozpovídal v další díle seriálu Bez servítků.

Mýtus, že na veganskou stravu přechází jen ti nejzarputilejší ochránci zvířat, je už (nejen) v české společnosti dávno překonán. Počet vyznavačů rostlinné stravy stále roste a nemusí to být jen módní směr, který lidi motivuje k radikální změně jejich jídelníčku. Zdraví, etika ale i životní prostředí jsou pilíři veganské filozofie.

Ať už se striktně držíte veganského jídelníčku, jste hrdými vegetariány, cítíte se jako ukázkoví flexitariáni, anebo vaše tělo prostě potřebuje pravidelnou dávku pořádných flákot, ale občas si pochutná i na neživočišných dobrotách, uznejte, že v létě je prostě ideální čas na rostlinné potěšení. A výběr i rozvoz lehkých, veganských jídel na Woltu vás tak jistě potěší ještě o něco víc než v jakémkoli jiném ročním období. 

Čtyři procenta Čechů nejí maso a stejně velký podíl populace praktikuje takzvané flexitariánství, tedy příležitostnou konzumaci masa a ryb. Vyplývá to z výsledků květnového průzkumu agentury Ipsos. Stravu s vyloučením či omezením masa preferuje desetina lidí, zbytku je lhostejné, zda konzumuje potraviny živočišného či rostlinného původu.

Veganství se v posledních letech stává velmi populárním způsobem stravování a mnozí lidé si kuchyni bez živočišných produktů nemohou vynachválit. Jenže v dobré víře se někdy uchylují k tomu dělat vegany i ze svých domácích mazlíčků, podle odborníků ale není takové stravování pro šelmy ideální.