Pedagog: Občas si připadám při mluvení do zdi jako blázen
Řečnické otázky položené "do zdi" bez odezvy, přednášky absolvované s dítětem na koleni ale i novodobé výmluvy studentů ohledně absence před monitorem zažívají už třetí týden učitelé kvůli nařízené distanční výuce. Dopředu nahrané hodiny z jarní vlny epidemie koronaviru při nynější podzimní vlně často vystřídalo streamování a sledování žáků v přímém přenosu. Je to revoluce, izolace a zároveň motivace, občas si člověk připadá jako blázen, vystihl současnou situaci v rozhovoru ČTK vysokoškolský pedagog Pavel Semerád.
„Pravda je taková, že pro mě byla tato změna jedním z nejtěžších okamžiků, které jsem jako učitel zažil. A to říkám i přesto, že jsem už tou dobou měl zkušenosti s nahráváním videí na youtube a studoval jsem on-line MBA," uvedl pedagog.
Neustálá snaha zaujmout
Své sezení před obrazovkou počítače přirovnal k let’s play, videozáznamu z komentovaného hraní počítačové hry. „Ve stejné pozici jsou i učitelé. Sice nehrají hru, ale jinak si také musí udržet pozornost publika. Jen si zkuste 100 minut cokoliv povídat do mikrofonu, zase taková sranda to není. Navíc, když u toho nikoho nevidíte a mluvíte jen do zdi, tak si připadáte jako blázen," popsal Semerád své pocity.
Na podzim on-line výuku okořenil i živým streamováním, byť to podle něj není vůbec jednoduché, doma není před malými dětmi kam se schovat. Na některých přednáškách se tak spolu s ním na obrazovce objevila jeho ratolest sedící mu na koleni. Své postřehy popsal pedagog v článku sdíleném na facebookové stránce Univerzity Palackého. I se vzkazem pro studenty. „Chtěl bych, abyste věděli, že to vtipkování za mikrofonem a předstírání, že mi nevadí, že se mnou nemluvíte, není žádná legrace. Je to sakra těžký," uzavřel pedagog.
Všichni učitelé to vnímají podobně
Jeho postřehy vyvolaly řadu komentářů dalších pedagogů, shodují se, že nejvíc jim chybí zpětná vazba. „Největší odezva je vždy ´dobrý den, paní učitelko´ a ´nashledanou´... to je pak dobrá kontrola toho, kdo před tím počítačem opravdu seděl," řekla s nadhledem jedna z učitelek na gymnáziu. „Vyvolávám studenty, seč mi síly stačí, ale pořád je tam velká prodleva - moje nervy! Nepoznáte, kdy je třeba zvolnit či vložit nějaký vtip na odlehčení. Nechci jen něco odříkat. Chci, aby látce studenti rozuměli," uvedla další pedagožka, která vystudovala olomouckou přírodovědu.
Nová doba, nové výmluvy
Podle pedagogů dosud nezvyklá podoba studia přináší také zcela nové výmluvy studentů. „Nejde mi mikrofon, nefunguje mi kamera, vypadla mi wifi, musel jsem vyzvednout balík, musím hlídat ségru - to jsou jen příklady nápaditých omluv deváťáků. Běžné jsou v tento okamžik také několikáté odchody na malou, stejně jako povinnost právě teď si uvařit nezbytný ranní čaj či nachystat mladšímu sourozenci snídani," řekl pedagog Ivo Janoušek, který učí na druhém stupni rýmařovské základní školy.
Problémy na obou stranách
Stejně jako řada jeho kolegů zažil i komické situace na opačné straně barikády. „To jsou například chvíle, když je vyučující přespříliš zaujat svým vlastním učivem, překrásnou barvou svého hlasu a všeobjímajícími znalostmi. A povídá, gestikuluje, vysvětluje. Do doby, než se najednou ozve osvobozující nebo snad odzbrojující žák s tím, že nemáte zapnutý mikrofon," popsal učitel. Vyzkoušel si prý už i to, když se pedagog ocitne sám v neexistující hodině výuky, i chvíle paniky, než si uvědomí záměnu středy za čtvrtek. Nikdy neříkej nikdy distanční výuce, uzavřel lakonicky.
