Neustálé šroubování povinností se mi nelíbí, říká ředitel Okresní hospodářské komory Radim Kašpar

Jaké problémy nyní obecně řeší firmy a podnikatelé?

Tématem číslo jedna je dlouhodobě nedostatek zaměstnanců, a to těch kvalifikovaných a dnes již i méně kvalifikovaných. Další komplikací je složitá administrativa, bobtnající byrokracie a to, že se stále mění podmínky podnikání. Dnes je velkým problémem i nedostatek materiálů a nejsou to jen čipy. S nedostatkem se pojí zdražování, ať už to jsou stavební materiály, železo nebo třeba hořčík, který je taky pro mnoho firem klíčový ve výrobě. Rostou i náklady na dopravu a nemohu nezmínit ani brutální nárůst cen energií. S nárůstem cen plynu souvisí i šílenost na trhu s Adblue, které je potřeba pro moderní dieselová auta. Situace v tuto chvíli není úplně růžová.

Nenasměruje takový vývoj ekonomiku do krize?

Po loňském roce, kdy svět více tížil koronavir, byla lehká euforie v tom, že se ekonomika rychle dostávala do lepší kondice. Aktuální vlivy to nadšení zase tlumí. V ekonomice ale vždy platí pravidla cyklů. Zjednodušeně když to někdy roste, tak to pak zase musí klesat a naopak. Není třeba být úplně skeptik, obecně se nám stále daří velmi dobře. Jsem optimista, nemusíme podléhat depresím. Určitě si nakonec zase poradíme.

Dalším faktorem, který ovlivňuje nejen bydlení, ale i podnikání, je zdražení energií. Kde bude mít největší dopady a jaké jsou příčiny výrazného růstu cen?

Energie jsou potřebné ve všech sférách. Ať jsou to služby, průmysl nebo zemědělství. Ve výsledku bude muset zdražit úplně všechno. Celkový řetězec výroby bývá dlouhý, od získaní suroviny, dopravy, výroby a přepravy například do obchodu... Když se ve všech krocích započítá vyšší cena energií a paliv, tak logicky musí jít cena produktů nahoru. Je to samozřejmě komplikovaná problematika, příčin je celá řada – vysoká poptávka po energiích a palivech, malé zásoby, respektive nedostatečnéá výroba energie a tak dále. Svůj vliv mají vysoké ceny emisních povolenek a celkové „zelené šílenství“. Nelze opomíjet ani jakési vlivy geopolitické a mocenské.

Zmínil jste problematické získávání zaměstnanců. Jak by situaci ovlivnila hypotetická povinnost prokazovat bezinfekčnost pro vstup na pracoviště?

Před pár dny jsme mohli zaznamenat návrh končícího ministra pana Hamáčka, který zmínil, že zaměstnanci budou mít vstup do práce jen pokud prokážou bezinfekčnost. To je takzvaný italský systém. Musím říct, že pan ministr ztratil soudnost a kontakt s realitou. Přikazovat něco takového by naši ekonomiku paralyzovalo. Tenhle návrh je naprosto nemyslitelný. Firmy mají v prvé řadě zájem na tom, aby mohly fungovat. Dělají veškerá opatření, aby zaměstnanci byli zdraví a aby nedocházelo k zastavení výroby.

Nastupující vláda ještě může mít na tento návrh jiný pohled než ministr vnitra Jan Hamáček.

Nemůžu předjímat, ale věřím, že nová vláda bude mít na tuto věc racionálnější pohled. Stát by to měl nechat na firmách a na zodpovědnosti lidí. Není třeba zasahovat do všech sfér života.

Jaké náklady vznikají firmám v souvislosti s opatřeními proti šíření covidu?

Určitě vznikají náklady finanční, které na to firmy musejí vynaložit. Ale souvisí s tím taky organizační či technické změny. To všechno komplikuje podnikatelům práci. Podnikání je od toho, aby generovalo zisk. Firmy se potřebují soustředit na to, aby něco vyráběly nebo přinášely společnosti. Ale dnes je stále více povinností, které je od toho odvádějí.

Připravují se firmy na následující měsíce, kdy se může epidemická situace opět zhoršit?

Připomenu situaci, která byla úplně na počátku pandemie. Některé firmy zaváděly opatření ještě dříve, než s nimi přišel stát. Jsme opět u toho, že zodpovědná firma chce vyrábět, chce fungovat a nemůže si dovolit, že třeba celá směna onemocní. Řekl bych, že ideální je to nechat na lidech, kteří chtějí to nejlepší.

Promítnou se navýšené výdaje na boj s nemocí také do cen výrobků a služeb?

Zcela jistě. Vždycky si musíme uvědomit, že jakákoliv komplikace ve výrobě se více či méně přenese na koncového uživatele. Nakonec to zaplatí běžný občan.

Diskutovanou oblastí je gastropodnikání, které ovlivní nový systém prokazování bezinfekčnosti. Část lidí se nechce v restauraci či kavárně prokazovat dokladem o bezinfekčnosti, část tvrdí, že v zahraničí je to běžné a už si tam na to zvykli. Jak to vnímáte?

Rozumím, že zdraví je na prvním místě a že musíme dělat maximum pro to, abychom nezahltili náš zdravotní systém. Na druhou stranu mám pocit, že vět „už jsme si na to zvykli“, je čím dál tím více. Jde to krůček po krůčku. Nevím, jestli je to vždy ta správná cesta. To je spíše nějaký ideový pohled než ekonomický. Z právního hlediska je zde stále otázka, kdo co může a nemůže kontrolovat. Mně osobně se to šroubování povinností a omezování svobody úplně nelíbí. Jsem zastáncem osobní odpovědnosti člověka než nařizování ze strany státu.

Dá se v následujících měsících očekávat další boom v zájmu o služby e-shopů?

Je to opravdu velký trend. Loňský rok byl celkově pro e-commerce bezkonkurenčně rekordní a lidé mění své nákupní chování. Nákupy se čím dál více rozšiřují do online prostředí. Uvidíme, pokud bude pandemie trvat ještě déle, jaký to bude mít vliv na kamenné prodejny nebo obchodní centra. Co mám informace, tak návštěvnost v obchodech ale byla v poslední době obrovská a s tím souvisejí i tržby. Zatím nejde říct, že by došlo k úplnému přesunu do onlinu. Ale je to samozřejmě různé segment od segmentu. Nakonec vždy vyhraje ten, který umí lépe uspokojit potřeby zákazníků a nabídnout něco navíc.

V Olomouci vznikají další obchodní centra a prodejny, v přepočtu prodejní plochy na obyvatele je město na špici republikového žebříčku. Jaký na to máte pohled?

Můžu na to mít nějaký osobní názor, ale v okamžiku, kdy jde podnikatel do vlastního rizika a v souladu s územním plánem a dalšími regulativy tady otevře třeba další nákupní centrum, tak jde on s kůží na trh a je to jeho svobodná vůle. Pak mu nemá v uvozovkách kdo co zakazovat, je to na něm, musí se snažit, aby měl zákazníky, tržby a aby fungoval.

Je tedy v regionu dostatečná kupní síla?

Kupní síla tady není až tak velká. Na druhou stranu nákupní centra, která tady jsou, tak fungují. Nemáme informaci, že by se nějak vybydlovala. Další otázka je, jak funguje centrum města. Faktorů je celá řada, například dopravní dostupnost a obslužnost. Podnikatelé v centru musejí být sami konkurenceschopní.