Před sto lety zemřel kněz, spisovatel a zakladatel Katolické moderny Karel Dostál Lutinov

Karel Dostál Lutinov se narodil se 22. září 1871 v domku na Petrském náměstí č. 1 nedaleko kostela sv. Petra a Pavla v Prostějově. Otec Leonard Dostál byl obuvníkem. Později řemesla zanechal a měl obchod se šicími stroji. Podlehl však konkurenci a zkrachoval. Špatná sociální situace v rodině byla pravděpodobně jedním z motivů, které vedly k rozhodnutí dát syna Karla studovat na kněze. Pseudonym Lutinov si zvolil podle otcova rodiště obce Lutín.

V Prostějově v letech 1877–1882 navštěvoval německou obecnou školu. Potom studoval chlapecký kněžský seminář v Kroměříži a dva roky studoval na německém reálném gymnáziu v Kroměříži, kde v roce 1890 maturoval. Následovala studia teologie na bohoslovecké fakultě v Olomouci. Na kněze byl vysvěcen v roce 1894. Už v době středoškolských studií hodně četl, studoval jazyky, zajímal se o literaturu a české dějiny. Začal přispívat do studentských časopisů, psal básně a stal se členem Literární jednoty bohoslovců. Krátce působil jako kaplan v Loučné nad Desnou a v letech 1896–1904 v Novém Jičíně.

Výrazně jej ovlivnilo seznámení s benediktýnským knězem, literátem a překladatelem Sigismundem Ludvíkem Bouškou, který usiloval o obrození českého katolického písemnictví a jeho povýšení na evropskou úroveň. V roce 1895 vydali literární almanach Pod jedním praporem. Skupina se nazývala Katolickou modernou. Jejich tribunou byl měsíčník Nový život založený v roce 1896 v Prostějově. Katolická moderna zasáhla také do oblasti katolického reformismu, což vyvolalo kritiku ze strany církevní hierarchie a vydání papežské encykliky v roce 1907 Pascende dominici gregis, která modernismus zakázala.

Dostálovo literární dílo zahrnuje kolem třiceti prací – básnických sbírek, pohádek, překladů, fejetonů, náboženských textů a písní. Patří mezi ně básnické sbírky Sedmikrásy, Království Boží na zemi, Potulný zpěvák, Ryme a špryme, Orlí fanfáry. Z náboženských prací například Křížová cesta. Dále překlady Danteho Božské komedie, Schillerovy Písně o zvonu či básně Havran od E. A. Poea. Zvláště je oceňována jeho ohlasová poezie psaná v duchu lidových písní. Například Píseň o žních zařadil František Bartoš do své Slovesnosti.

Karel Dostál Lutinov proslul také jako nesmiřitelný žurnalista-polemik. Měl hodně odpůrců, s nimiž vedl prudké polemiky. Patřili mezi ně Theodor Kohn, Karel Juda, T. G. Masaryk a J. S. Machar. Články a studie publikoval ve Vlasti, Obzoru, Hlasech z Hané, Hlídce literární, Našinci a Dni. Vydával a řídil ženský katolický časopis Eva a politický týdeník Ječmínek. Založil a redigoval revui Archa. Podílel se na vydávání knižnice Básnické obzory katolické, ve které vyšlo 53 knih a uměleckých publikací.

14. října 1904 byl zvolen městskou radou prostějovským farářem. Vrátil se tak do svého rodného města. Rozvinul zde rozsáhlou kněžskou, pastorační, spolkovou a literární činnost. Připravil a realizoval opravu interiéru kostela Povýšení sv. Kříže. K výzdobě přizval významné umělce – Jano Köhlera, Františka Bílka a Zdenku Vorlovou Vlčkovou.

Po roce 1918 patřil k zakladatelům a funkcionářům Československé strany lidové. Podílel se výstavbě Katolického domu a byl zakladatelem tělovýchovné jednoty Orel. Od roku 1919 byl členem městské rady v Prostějově. V letech 1918–1923 byl předsedou Družiny literární a umělecké v Olomouci. Zemřel 29. listopadu 1923 v Prostějově ve svých dvaapadesáti letech na srdeční záchvat.

Byl složitou až kontroverzní osobností. Pro katolíky byl často nepohodlný a odmítaný, pro opozici zase hodně konzervativní. Jinak byl skromný a uzavřený, žijící ve svém světě kněžské služby a umění. Takový byl kněz a spisovatel, který chtěl „obrodit moderní literaturu hříchu duchem Kristovým a uměním obrodit i život lidstva a vytvořit církev zpívající a tvořící“.

Jeho odkaz a dílo se po roce 1989 pokusila zhodnotit naše literární věda a historie (například Pavel Marek – Ladislav Soldán: Karel Dostál-Lutinov bez mýtů, předsudků a iluzí, Třebíč 1998; Stanislav Batůšek: Katolická moderna, Třebíč 1996). Péčí editorů Pavla Marka, Štěpána Kohouta a Oldřicha Svozila vyšlo také šest svazků Dostálovy korespondence s představiteli Katolické moderny a básníky, například s Jindřichem Šimonem Baarem, Jano Köhlerem, Sigismundem Bouškou, Josefem Florianem, Františkem Bílkem, Otokarem Březinou a Juliem Zeyerem. Značná část jeho osobního fondu je uložena v olomoucké pobočce Zemského archivu Opava.

Osobnost Karla Dostála Lutinova v Prostějově připomíná pamětní deska na faře Povýšení sv. Kříže, název ulice a poslední místo odpočinku na prostějovském hřbitově. Památkově chráněný hrob se nachází u hřbitovní zdi nedaleko budovy hřbitovní správy. Pomník s nápisy navrhl Lutinov krátce před svou smrtí a vytvořil jej Jano Köhler. Jedná se o mozaikový obraz zachycující scénu z Nového zákona. Josef z Arimathie a Nikodém nesou Kristovo tělo sňaté z kříže do hrobu. Uprostřed je truchlící Panna Marie držící v rukou trnovou korunu. Josef představuje Jano Kőhlera a Nikodém Karla Dostála Lutinova.

Muzeum a galerie v Prostějově připravilo k 100. výročí úmrtí P. Karla Dostála Lutinova výstavu Malý velký muž. Zájemci si ji mohou prohlédnout v hlavní budově muzea na náměstí T. G. Masaryka v Prostějově do 14. ledna 2024. Její součástí jsou fotografie, knihy a písemnosti. Najdeme zde i instalovanou „pracovnu“ K. Dostála Lutinova. Město Prostějov zapůjčilo obraz Oldřicha Lasáka Pohled na farní kostel Povýšení sv. Kříže. K výstavě vyjde také publikace autorů Pavla a Václava Markových.