Okupace Československa a válka na Ukrajině: Ruský imperialismus nezmizel, jen změnil tvář

Do Olomouce nejprve dorazila armáda Polska, aby ji následně nahradila posádka Sovětského svazu. Počet sovětských vojáků ve městě byl ohromný, po Milovicích v Čechách zde bylo vůbec nejvíce Sovětů v celém Československu. Vojáci byli donuceni vyklidit vojenské prostory v Neředíně a na Novém světě a uvolnit je příchozí armádě.

Aktivní odpor se v Olomouci projevil už 21. srpna nápisy na domech, zdích nebo výkladech. 22. srpna v šest hodin ráno vzniklo před budovou Vlastivědného muzea podpisové středisko, proti vpádu vojsk se zde za jediný den podepsaly tisíce lidí.

Olomoučané odstraňovaly směrníky u silnic a nápisy, které nabádaly k tomu, aby lidé okupantům nedávali vodu, jídlo či pohonné hmoty, jedině pod výhružkou zbraní.

V Prostějově pak tragický 25. srpen vešel do historie jako Krvavá neděle. Po osmé hodině večer projížděla rozsáhlá kolona sovětských jednotek Prostějovem směrem od Olomoucké ulice. Vojáci začali náhle střílet po ulicích a náměstích. Palbou usmrtili tři Prostějovské občany. Dalších devět lidí bylo těžce zraněno. Kromě nesmyslného úmrtí a zranění několika lidí došlo také k poškození několika budov včetně Národní banky.

O život tehdy přišel dvaadvacetiletý Josef Boháč, kterého okupanti zastřelili na Vojáčkově náměstí, sedmdesátiletý Ladislav Lang a Marta Říhová. Ta zemřela v domovních dveřích na náměstí 9. května.

Všem třem zabitým občanům byl 29. října vystrojen státní pohřeb. "Jejich rakve byly vystaveny na katafalku před radnicí, zahaleny československou státní vlajkou," uvedla mluvčí radnice Jana Gáborová. Rakve s oběťmi na hřbitov tehdy doprovodily tisíce občanů. Nad jejich hlavami kroužila sovětská helikoptéra, která ulice zasypávala tisíci letáků.

V celém Československu zemřely nebo byly zraněny další desítky lidí. 

Po Sametové revoluci Občanské fórum požadovalo okamžitý odsun, trvalo to však do 25. června 1991. Toho dne podepsali představitelé naší republiky a Sovětského svazu protokol o ukončení procesu odchodu sovětských vojsk z našeho území. 30. června se pak nejen v Olomouci, ale po celém Československu rozezněly sirény a zvony. Dvacet let dlouhé soužití s nezvanými hosty konečně skončilo.