Sobota 22. února 2025 | Svátek má Petr
Josef Ludvík Fischer byl významným filozofem a sociologem. Byl spjatý s Olomoucí, s její kulturou a historií. Výrazně se rovněž zapsal do historie univerzity jako její zakladatel a první rektor po obnovení v roce 1946. Od jeho narození nedávno uplynulo sto třicet let.
Rodák z Prahy Josef Ludvík Fischer absolvoval v roce 1919 na FF UK v Praze studium češtiny, němčiny a filozofie. Potom pracoval v univerzitní knihovně a výrazně se zapojoval do levicového hnutí. To byl také důvod k jeho přeložení v roce 1923 do Olomouce. V Olomouci pracoval ve Studijní knihovně. Velmi dobře se sžil s novým prostředním a zařadil se do skupiny formující se české inteligence tehdejší Olomouce. Aktivně se podílel na činnosti Jednoty filozofické, kterou spoluzakládal.
Tento spolek pořádal filozofické večery a cyklus přednášek o demokracii. Přednášeli na nich například filozofové Fritz Patera a Emanuel Rádl, sociolog Inocenc Arnošt Bláha, paleontolog Mořic Remeš, botanik Josef Otruba, historik dějin lékařství Gustav Gellner, bakteriolog Jan Kabelík a lékař Karel Amerling. V Olomouci udržoval kontakty s překladatelem O. F. Bablerem a spisovatelem Jaroslavem Durychem. Stýkal se ale také s dalšími osobnostmi naší vědy a literatury, jako byli F. X. Šalda, Bedřich Václavek, Fráňa Šrámek, Jiří Mahen, František Halas a Emanuel Chalupný.
V roce 1927 získal na Masarykově univerzitě v Brně docenturu a v roce 1935 byl jmenován profesorem pro obory filozofie a sociologie. Brně také redigoval Index a vedl Sociologickou revui. Za 2. světové války žil v emigraci v Holandsku. Po skončení války se vrátil na Filozofickou fakultu do Brna jako profesor a děkan fakulty.
Neděle, 8. prosince 2024, 09:56
Počátky prostějovského Aeroklubu se datují na 7. prosince 1934. Tehdy se v restauraci Jana Tesaře v nově postaveném hotelu AVION na Masarykově náměstí sešlo pětatřicet zájemců o bezmotorové létání. Letiště si vybudovali na vojenské louce u silnice...
Dostal ale nabídku do Olomouce. Tu přijal a podílel se na obnovení olomoucké univerzity jako její rektor. Dostal volnou ruku k tomu, aby univerzitu budoval podle svých představ. Měla to být vysoká škola nevelká počtem studentů, založená na partnerské spolupráci zkušených vědců a talentovaných studentů, s velkým podílem cizinců a obsahově netradičně zaměřená. Filozofická fakulta se měla zaměřit na studium východních jazyků a kultur, hlavně čínské a indické filologie, historie a filozofie. Pro uvedené obory získal nejlepší odborníky. Po únoru 1948 bohužel jeho vize vzaly za své. Vedl už potom marný zápas za akademickou svobodu a nezávislé politické myšlení. V letech 1949–1950 byl prorektorem univerzity. Nakonec i v této funkci skončil a byl odsunutý do Brna. V roce 1960 byl dán do nucené penze.
V polovině šedesátých let se vrátil znovu do Olomouce. Tehdy začal externě působit na katedře filozofie FF UP. V roce 1965 mu vyšlo v Aktech UP dílo Sokrates nelegendární. Kolem J. L. Fischera se vytvořila skupina reformně a demokraticky smýšlejících učitelů, vědeckých pracovníků a studentů. V roce 1968 byl povolán na FF UP jako profesor filozofie a sociologie. Pomáhal obnovit samostatnou katedru sociologie. Stal se charismatickou osobností všech studentských shromáždění. V živé paměti je jeho projev z balkonu radnice 21. března 1968 na manifestaci vysokoškolských studentů.
Neděle, 17. listopadu 2024, 09:57
Filolog, literární historik, slavista, prozaik a účastník zahraničního odboje za druhé světové války Ota Ritz-Radlinský byl zajímavou a neprávem zapomenutou osobností našeho regionu.
V Olomouci ovlivnil několik generací mladých filozofů a vytvořil celou filozofickou školu. Patřili do ní Milan Sobotka, Jan Březina, Jarmila Kantorková-Fischerová, Bohuslav Eliáš, Lubomír Valenta, František Haník a Karel a Pavel Flossovi. Po invazi vojsk států Varšavské smlouvy 21. srpna 1968 si uvědomil zmrazení intelektuálního života a nastupující společenskou krizi, kterou odhadoval na více než deset let. Zemřel 17. února 1973 v Olomouci a je pohřben na Ústředním hřbitově v Olomouci.
Jako filozof vyšel z odkazu pragmatismu a vytvořil ve třicátých letech originální filozofický směr tzv. skladebnou filozofii, ve které kladl důraz na funkcionální výklad světa a společnosti. Byl autorem řady knih, studií, článků, glos a recenzí. Patří mezi ně například Krize demokracie, Glosy k české otázce, Filozofické studie, Politika a stranictví. Z jeho díla vyšel také třídílný výbor zásluhou editorů Sylvy Fischerové a Jana Šulce. V roce 2005 vyšly Fischerovy paměti Listy o druhých a o sobě. Připravil je do tisku Jiří Opelík s dcerou J. L. Fischera Sylvou Fischerovou. K jeho odkazu a dílu se hlásil prezident Václav Havel. Připomněl jej ve svém projevu při udělení čestného doktorátu filozofie na Filozofické fakultě UP v Olomouci 28. května 1990. J. L. Fischer byl přítelem rodiny Havlových a také mu v mládí doporučoval filozofické knihy a učebnice.
Neděle, 20. října 2024, 10:16
Pedagog, básník a spisovatel Miroslav Kubíček by se dožil devadesáti let. Po tragické smrti studenta Jana Zajíce napsal báseň Jarní triptych, která vyšla v regionálním tisku na Šumpersku a kriticky se vyjadřoval k politické situaci. Důsledkem toho...
V roce 1992 mu byl udělen Řád T. G. Masaryka IV. třídy in memoriam. V Olomouci jeho památku připomíná bronzová reliéfní deska ve vestibulu rektorátu UP. Působí zde také Společnost J. L. Fischera, která pořádá přednášky a vydává knihy.
J. L. Fischer v sobě spojoval lidskou a politickou moudrost, estetiku řeči a slov a byl ctitelem Sokratovy myšlenky o svobodě a řádu, stále upnutý k tomu, aby se lidskost stala majetkem co největšího počtu lidí.
Pro přidání příspěvku se musíte nejdříve přihlásit / registrovat / přihlásit přes Facebook.
