Šternberská nemocnice pomáhá dívkám s anorexií. Po pandemii se jejich počet zvýšil

Nemocnice AGEL ve Šternberku dříve řešila ročně jednu dívku s poruchou příjmu potravy – anorexií. Nyní se jejich počet zčtyřnásobil, přičemž podle nemocnice se nejčastěji jedná o děvčata ve věku 13 až 17 let.

Lékaři z dětského oddělení slyšeli podobných příběhů mnoho. Už na základní škole se spolužáci dívce posmívali kvůli její silnější postavě. Ve dvanácti letech se začala sama omezovat v jídle, postupně přestala chodit na školní obědy a z každého jídla měla výčitky. Pocity krátkého štěstí pociťovala pouze v případech, kdy šla váha dolů.

Pacientka doopravdy existuje a studuje gymnázium v cizině. Její rodiče s ní komunikovali dlouho pouze skrze počítač, přičemž její zdravotní stav zaznamenali až při osobním setkání. „Pacientka za více než devět měsíců, kdy se s rodiči neviděla, zhubla z 50 na neuvěřitelných 30 kilogramů při výšce 165 centimetrů,“ poznamenal fakta k případu v tiskové zprávě primář dětského oddělení Štěpán Malec. Tehdy rodiče zavezli dceru do tamní nemocnice a po rychlém návratu do České republiky do nemocnice ve Šternberku.

Dívku lékaři hospitalizovali na dětském oddělení nemocnice. Pociťovala únavu, závratě, měla nepravidelnou menstruaci, kazily se jí zuby, padaly vlasy, lámaly nehty a samozřejmě velký úbytek váhy byl doprovázený psychickými problémy. To vše jsou podle odborníků příznaky, které doprovází nemoc spojenou s poruchami příjmu potravy – anorexie.

„Okamžitě jsme dívce začali podávat umělou výživu, díky níž se její zdravotní stav postupně stabilizoval. Mnohokrát jsme dívce říkali, že pokud nezačne něco dělat, umře, tak vážný byl její stav,“ popsal stav pacientky Malec. Po třítýdenním pobytu zároveň doporučil návštěvu či pobyt na specializovaném psychiatrickém oddělení.

„My jsme v podstatě přechodná stanice, než se uvolní místo na psychiatrii. Naše péče je čistě metabolická, snažíme se jejich stav stabilizovat. Pokud dívka spolupracuje, tak dostává umělou výživu. Pokud nespolupracuje, tak jsme nuceni zavádět sondu s výživou,“ vysvětlil primář s tím, že anorexie je jednou z nejnebezpečnějších poruch příjmu potravy. „Dívky většinou nemají zájem se léčit. Když jim řekneme, že pokud se nezačnou léčit, tak je čeká smrt, tak si myslí, že je strašíme, že to není pravda,“ doplnil primář.

Vyléčit se podaří mezi 50 a 70 procenty

„Prevence anorexie začíná od útlého dětství. Záleží, kolik času rodiče věnují dětem, zda a jak je podporují. Zda se děti věnují kroužkům, sportu a dalším koníčkům. Není možné, aby rodiče nevěděli, že jejich děti přestávají jíst doma i ve školní jídelně, často se váží, nebo mají přesné znalosti o kalorických hodnotách jídel,“ upřesnil lékař.

„Naprostá většina trpících poruchou příjmu potravy sveřepě tvrdí, že žádnou nemocí netrpí. Rodiče problém často bagatelizují, diagnózu neakceptují a se zdravotníky nespolupracují,“ doplnil.

Podle primáře si dívky často odmítají přiznat, že jsou nemocné, a proto nespolupracují, lžou a podvádí. Dodal, že léčení musí být komplexní a za nezbytnou považuje pomoc pediatra, dětského psychiatra, psychoterapeuta, odborníka na výživu, rehabilitačního pracovníka, učitele, gynekologa a endokrinologa – vše v úzké spolupráci s rodinou.

Podle odborníků se naděje na uzdravení zvyšuje s včasným začátkem léčby. Úplné vyléčení včetně úpravy stravovacích návyků, menstruačního cyklu, postavy a váhy lze očekávat u 50 až 70 procent komplexně léčených dospívajících. Kolem pěti procent nemocných na důsledky těžké podvýživy umírá. Další pacienti poté trpí v citové a intimní sféře, což může vést k poruše osobnosti. U pozdě léčených pacientů je naděje na úplné uzdravení mizivá.

Na dětském oddělení šternberské nemocnice jsou pacientky většinou tři týdny, jejich stav se stabilizuje a poté směřují na psychiatrické kliniky, kde se zatím uvolní místo. Nejčastěji mají rodiče zájem umístit své děti na specializovaná pracoviště v Brně Bohunicích, další možnosti na Moravě jsou i na psychiatrii v Opavě, Šternberku či v Kroměříži.