Dlouhý boj o život má šťastný konec. Pacient se po několika měsících vrátil domů
Na letošní rok malíř pokojů Petr Paraska rozhodně nezapomene. Jeho většinu totiž strávil v nemocnici, kam ho dostal zápal plic způsobený pneumokokovou infekcí. Jeho příběh má ale šťastný konec. Několik týdnů teď rehabilitoval v šumperské nemocnici a včera se po několika měsících konečně dostal domů.
Samotný boj o život Petra Parasky začal v nemocnici Šumperk. Tam byl přijat s těžkým zápalem plic, který způsobila pneumokoková infekce. Po čtrnácti dnech, kdy se jeho stav nelepšil, rozhodli lékaři o přeložení do Fakultní nemocnice Ostrava. Tam už zůstal Petr Paraska hospitalizován 135 dní. Během nich byl jeho stav často kritický.
„Opakovaně docházelo k prasknutí plíce. Opakovaně se musel drénovat hrudník. Další významná komplikace byla v podobě krvácení do dýchacích cest, které byly kompletně zalité krví,“ Popsal kritické situace lékař Filip Burša. Léčbu Petra Parasky zkomplikoval také zánět žlučníku. „Když už bylo vše na dobré cestě a vypadalo to, že se postavím na vlastní nohy, přišel zánět žlučníku, kvůli kterému mě museli lékaři opět uspat a operovat. Když jsem se po měsíci probudil, musel jsem zase začít úplně od začátku. To mě zlomilo. Odmítal jsem komunikovat, cvičit, rehabilitovat,“ přiznal Paraska.
Když se jeho zdravotní stav začal zlepšovat, požádal ostravské lékaře o přeložení zpátky do Šumperku. „Manželka za mnou jezdila jednou nebo dvakrát týdně, ale děti jsem viděl za celou dobu asi dvakrát. Bylo mi smutno a chtěl jsem je vídat častěji,“ vysvětlil pro web nemocnice Šumperk svůj požadavek Paraska.
Právě v šumperské nemocnici se po měsících strávených na lůžku opět postavil na nohy a několik posledních týdnů rehabilitoval. „Je to neuvěřitelný dříč. Má samozřejmě ohromnou motivaci. Po tolika měsících strávených v nemocnicích chce domů. Všichni to chápeme a fandíme mu. Opravdu každý den poctivě cvičí. Dnes jsme společně zvládli i chůzi po schodech,“ popsala fyzioterapeutka Adéla Kašparová.
Pravděpodobně nejtěžší měsíce v jeho životě teď pro Petra Parasku naštěstí končí. Nejvíce se podle jeho slov těší na svou rodinu. „Na manželku, na děti i na naše dvě bengálské kočky. Ty mi také hodně chyběly. Těším se na to, že budeme všichni spolu, doma,“ dodal. Přiznává také, že už postupně začíná myslet i na své zaměstnání. „Byla to obrovská rána, která přišla zničehonic. Já jsem přitom workoholik, který je zvyklý neustále pracovat. Mám samozřejmě pracovně zpomalit, na druhou stranu se začínám do práce pomalu těšit,“ uzavřel dvaapadesátiletý malíř pokojů.
