GASTRODRBNA: V Riegrovce jsem měla nejlepší polední meníčko za poslední dobu
Už dlouho jsem si tak nepochutnala na poledním menu jako v Original Beer Restaurant Riegrovka. Překvapilo mě spojení chutí a nápaditost jídelního lísku.
Protože vypisovat celá název Original Beer Restaurant Riegrovka je velmi zdlouhavé a brzo bych si mohla vypsat svoje písmenka na počítači, budu jí říkat prostě Riegrovka.
Takže Riegrovka: celou dobu jsem kolem tohoto klenotu chodila, ale nikdy jsem se tam nezastavila. Zabloudila jsem tam náhodou, s Ferdou, mým spolustolovníkem, jsme už delší dobu chodili po centru a hledali místo, které by vyhovovalo nám oběma. Jelikož je to s ním velmi náročné na vybírání a už jsme měli velký hlad, zvolili jsme toto místo. A musím říct, že se hned stalo našim oblíbeným.
Nestává se mi často, že bych se na první chuť zamilovala. Ne, když si dám pouze polední nabídku. Ale tady jsem podlehla rychle. Z nabídky se mi líbila každá položka a bylo velmi složité si vybrat pouze jednu.
Měli jsme na výběr ze dvou polévek, které byly v ceně. Hovězí vývar nebo bramborový krém. První zmíněná byla bohužel už vyprodaná a nad bramboračkou jsem chvilku ohrnovala nos, ale proč jí nezkusit. Většinou si polévku ani nedávám, mnohdy si jen srknu. Ale tentokrát jsem udělala výjimku a vyprázdnila celý talíř. Vím, že slovíčko krém mi mohlo napovědět, že se nebude jednat o hrubě nakrájené brambory, ale o sametově jemné pohlazení. Ve výrazně majoránkou dochucené polévce byly ještě krutony, ty však nebyly vůbec potřeba. Nebyla ani hustá ani příliš řídká a na jazyku jsem necítila žádné hrudky, pouze krémovou tekutinu.
Celkem bylo v nabídce sedm položek. Každou z nich bych si bez váhání vybrala. Ale jelikož jsem netušila, co je supréme z kuřete, ani jak vypadá mandlová kroketa, a chtěla jsem trochu kulinářského dobrodružství, tak byla volba jasná. Musela jsem si tak sice nechat ujít třeba kuřecí prso špikované cuketou a sýrem, francouzské brambory nebo hovězí krk na červeném víně s jasmínovou rýží. Poslední jmenované si sice objednal Ferda, ale jak jsme později zjistili, ty těstoviny, které dostal na talíři, určitě nebyly jasmínová rýže. Omylem dostal steak z kotlety na citronovém pepři s tarhoňou. Ale nelitoval ani minutu.
Supréme z kuřete, houbové ragú a mandlová kroketa. Och. Musím uznat, že potom, co jsem si to objednala, jsem si to šla vygoooglit. Už z obrázků na internetu se mi zbíhaly sliny. To, co mi donesli, však všechny obrázky předčilo tím, že to stálo přímo přede mnou a já to mohla ochutnat. Šťavnaté kuřecí prso, které není vysušené ani nedopečené, je v mnoha restauracích pouhý sen. Nikoliv však v Riegrovce. U houbového ragú jsem měla pocit, že to ani houby být nemůžou. Ty přece ve většině případě páchnou a jsou kluzké. A mandlové kroketky? S opravdovými kousky mandlí uvnitř a nahoře snítko tymiánu? Asi jsem v obědovém nebi.
Ferda své jídlo popsal jako nevšední zážitek. Nevěřil spojení těstovin a steaku, ale fungovalo. Ochutnala jsem také a bylo mi líto, že se do mě nevejdou obě porce. Chápu, že ostatní na to mohou mít jiný názor, ale dvě jídla z úterního poledního meníčka se mi zapíší do paměti jako jedno z nejlepších jídel za poslední dobu. Doufám, že mě další návštěva nezklame.
