DRBNA VĚDÁTORKA: Za vílí kruhy nemohou bohové kráčející po světě
Středa, vědy je nám třeba. Dnes se podíváme na vysvětlení pozoruhodného přírodního úkazu a také na jeden velmi zajímavý objev, který má na svědomí slovenský paleontolog.
Záhadné vílí kruhy vysvětleny
V Namibii byl již dlouhou dobu pozorovaný jev takzvaných vílích kruhů. Jde vlastně o kruhy holé zeminy o průměru až několik desítek centimetrů ohraničené úzkým pruhem zeleně. Dlouhá léta si lidé s tímto jevem lámali hlavu. Vysvětlení nabízeli i místní domorodci z kmene Himba, podle nichž jde o stopy božských bytostí kráčejících po zemi. Vědci ale přispěchali s jiným řešením. Vlastně dvěma.
Jedna teorie velmi zjednodušeně říká, že trsy zeleně po obvodu kruhů jsou vlastně odnože jednoho jedince, jedné konkrétní rostliny. Následně si konkurují s rostlinami vzdálenějšími a vzniká tak kruhový tvar. Druhá teorie tvrdí, že na vině jsou podzemní živočichové, především termiti, kteří okusují kořeny rostlin. Uspokojivé nebylo ani jedno z řešení, ale nyní vědci přišli na to, že když se oba modely zkombinují, sedí na reálnou situaci dokonale.
Slovenský paleontolog objevil nejstarší jedovatý hmyz
O zvířatech, která obývala naší planetu dříve než my, toho stále nevíme mnoho. Nyní se týmu, který vedl slovenský paleontolog Peter Vršanský z Geologického ústavu Slovenské akademie věd, podařilo objevit další článek do evolučního řetězu. Při zkoumání libanonského jantaru nalezli totiž pozůstatky předchůdce dnešního švába. Dědeček švába dostal jméno Balatronis libanensis a pochází z období před 130 miliony let.
Šváby považujeme dnes za vrcholně ohavná stvoření, ale kdyby na vás vyběhl tento, vaše zhunesení by se pravděpodobně ještě znásobilo. Měl sice oproti svým vnoučkům ze skupiny bezkřídlých švábů Blattaria méně výrazné – černobílé – zbarvení a byl menší, ale na druhou stranu se mohl pochlubit centrálním okem a vyvinutými křídli. Navíc byl s největší pravděpodobností jedovatý. Hmyzožravci si na něm tak příliš nepochutnali.
