Přesně před rokem začala uzávěra Litovle, Uničova a dalších devatenácti obcí kvůli rozšíření koronaviru. „Chvíli jsem si říkal, jestli je to sci-fi, jestli si dělají srandu nebo zda je to vážně,“ vzpomíná starosta Litovle Viktor Kohout na třetí hodinu ráno, kdy se o nařízení karantény dozvěděl.
Starosta čekal u telefonu od předchozího večera. Ve tři ráno konečně zazvonil. Byl z krizového štábu Olomouckého kraje a zpráva, kterou obdržel, mluvila o úplném uzavření města a obcí v okolí. S okamžitou platností. V izolaci se rázem ocitlo 24 tisíc lidí. V Litovli tehdy bylo kolem 25 potvrzených případů koronaviru.
"Až během následujících hodin se potvrdily další případy na Litovelsku a Uničovsku. Dohromady kolem čtyřiceti. Bylo to něco nového. Nikdo netušil, že budeme první. V té době se lidé hodně báli a sledovali každý nový případ,“ popisuje situaci Viktor Kohout.
Uzávěra přišla rychlostí blesku. "Už brzy ráno se uzavřely dopravní tepny vedoucí do města. Železniční zastávky pomyslně zmizely a vlaky jen projížděly. Časem se nad městem začaly ozývat vrtulníky a drony, které po několika udáních začaly hlídat lesní cesty. Nastal blázinec," vzpomíná starosta.
Lidé, kteří chtěli z města do práce, se nikam nedostali. Na radnici začaly drnčet telefony, protože se po svých zaměstnancích, kteří nedorazili, sháněli šéfové podniků. „Když jsem se za čas podíval na výpis z telefonu, zjistil jsem, že jen za první den jsem měl 560 hovorů a kolegové z krizového štábu na tom byli podobně," poznamenal starosta.
První dny byly ve znamení shánění ochranných pomůcek, dobrovolníků, problémy byly s odpady, chyběly doručovatelky, lékaři. "Když jsem přijel na hranice města převzít roušky, nemohl jsem ani vylézt z auta. Panoval velký strach z nákazy. Čtyři dny se čekalo, než přijel tým zdravotníků testovat. A když taková sanitka dorazila k paneláku a z ní vylezli kosmonauti v ochranných oblecích, nastalo pozdvižení. Na druhé strně nechyběl humor. V jednom bytovém domě desinfikovali společné prostory slivovicí," usmívá se dnes Kohout.
Podle něho se nepřehledná situace nakonec usadila a Litovel a ostatní uzavřená města a obce vešly do paměti jako místa, která neklesají na mysli. "Snad každý pamatuje videa sanitek projíždějících sídlištěm a stovky lidí tleskajících záchranářům z balkonu. Šily se roušky, do Litovle chodily z celé republiky balíky s hračkami nebo žrádlem pro domácí mazlíčky, dobrovolníci a charita vozili nákupy a ochranné pomůcky," popisuje vlnu solidarity starosta.
Obyvatelé si tak podle něho prošli obrovskou životní zkušeností, kde se ukázalo, co je opravdu důležité a co nikoliv, na koho se lze spolehnout a kdo je ochoten pomoci. "Je to hrozné a nepopulární říct, ale asi to mělo smysl," hodnotí s ročním odstupem dva krizové týdny starosta Litovle.
Pro přidání příspěvku se musíte nejdříve přihlásit / registrovat / přihlásit přes Facebook.
