Na kultovní snímek Osvícení (The Shinning) od Stanleyho Kubricka dnes přímo navazuje nový film Doktor Spánek (Doctor Sleep). Od začátku ale není jasné, jakým směrem se tentokrát filmaři vydali. Film zpracovává děj prakticky bezprostředně po šílených událostech v hotelu Overlook z původního Osvícení, kdy se Dany a jeho matka snaží rozumně navázat na předchozí život. Světe div se, dítě má z brutálního hotelu a psychopatického otce noční můry, a tak hledá způsob, jak se svým doslovným démonům bránit.
U horroru bez silnější opory v originálních materiálech by toto téma mohlo sloužit pro zbytek filmu. V tomto případě ale formou prologu pouze uvádí diváka do mytologie světa Stephena Kinga, z jehož knih filmy vycházejí. Většina filmu se ale odehrává až o pár desítek let později, kdy už dospělý Dany (Ewan McGregor) řeší mnohem klasičtější problémy 21. století jako je alkoholismus nebo sociální vyčlenění a své nadpřirozené schopnosti, na které film tentokrát cílí více, skrývá. To ale až do chvíle, kdy se shodou náhod dostává do role mentora a ochránce podobně výjimečné dívky Abry (Kyliegh Curran), po které pase gang lovců „výjimečných duší“ jménem True Knot vedle kterého vypadá rodina Charlese Mansona jako partička celkem slušných lidí.
Práce Stephen Kinga je ve filmu tentokrát znát mnohem více, než jak tomu bylo u původního Osvícení. Jako horror ale působí, a to jen částečně, pouze první polovina filmu. Na rozdíl od Osvícení se film neodehrává na jednom místě, chybí zde tedy perfektní prvek mysteriózního prostředí, který byl v podobě hotelu Overlook tak dobře zpracován v původním originále. Tajemnost zde celkově nehraje zdaleka první notu, film se totiž snaží tajemství načrtnutá v Osvícení spíše rozplést a vysvětlit než naopak. Zároveň zde chybí mystériem opředený záporák, který by diváka při každé scéně řádně vyděsil. Zejména druhá polovina filmu už působí nekonzistentně a postupně ztrácí na už tak dost zpochybnitelné děsivosti. Očekávané finále v originálním prostředí hotelu se pak snaží působit jako pocta původnímu snímku. Nelogická rozhodnutí některých postav a zápletka násilně naroubovaná na nekonzistentní příběh celý film, ale ke konci spíše shazují, než aby splnili svou očekávanou roli děsivé nostalgie. Největším problémem filmu je ale naprostá absence tolik očekávaného plot-twistu, který by donutil diváka nad filmem přemýšlet, rozvíjet fantaskní teorie nebo se na něj alespoň podívat znovu.
Při vstupu do kina asi nikdo od Doktora Spánka neočekával klasický „lekací“ horror. Málokdo však nejspíš čekal, že se ze snímku v jeho průběhu vyklube spíše mysteriózní pohádka s několika předvídatelnými děsivějšími scénami. Divák při sledování netrne hrůzou, není našponován po celou dobu filmu, jak by si to u horroru možná představoval. Paradoxně nejděsivější scény jsou díky kvalitní hudbě, práci s kamerou a výkonům herců v čele s Ewanem McGregorem a Rebeccou Ferguson ty, ve který se zdánlivě nic neděje. Díky odlehčenějšímu nádechu celého filmu, u kterého se může člověk občas i uvolnit však filmaři zpřístupnili svou práci širšímu publiku, ač už záměrně, či nikoliv. Film má ale i přes řadu chyb své kouzlo a díky většímu důrazu na děj, než na samotné vzbuzování strachu v divákovi dává možnost dalšího rozvíjení celého Kingova univerza.
Pro přidání příspěvku se musíte nejdříve přihlásit / registrovat / přihlásit přes Facebook.
