Příběh československých parašutistů, kteří provedli atentát na třetího nejvýše postaveného nacistu, známe všichni. Jeho nové ztvárnění je ale pro naši zemi důležité, protože se o tomto činu dozví zbytek světa. A řekněme si na rovinu, máme být opravdu na co hrdí? Samozřejmě, že ano.
Všichni jsme se o atentátu na Reinharda Heydricha učili, film by nás tak neměl ničím překvapit, tedy alespoň ne dějem. Stejně tak jako události, které potom následovaly. Byl jsem zvědavý, jak se s rolemi parašutistů poperou jejich představitelé Jamie Dornan (Padesát odstínů šedi) a Cillian Murphy (Počátek, Temný rytíř). Dornan si zahrál Jana Kubiše a Murphy jeho slovenského spolubojovníka Jozefa Gabčíka a musím říct, že po úvodním zvykání si na jejich rádoby český přízvuk (film je v angličtině) jsem si jejich vžití se do děje naprosto užíval. Britský režisér Sean Ellis totiž filmem provází na pomezí dokumentárního stylu, což ještě umocňuje pocit, že jste v tom s parašutisty namočeni také. A ta neustálá hrozba odhalení vás skličuje celou dobu filmu, jak všichni víme, jde o neustálou gradaci, která se postupem děje ještě umocňuje.
Jako dokument má film pouze vypadat, je inspirovaný skutečnou událostí, i když se snaží věrohodně držet faktů. Proto dílo berte spíš jako velmi realistickou fikci. Ale musím uznat, že kdyby nás na hodinách dějepisu učili tímto stylem, nikdo by se v tomto předmětu nenudil. Záběry okupované Prahy s dohněda laděným filtrem jakoby nenápadně připomínal fakt, kdo je zde za protektorátu pánem.
Dvojici dívek, které parašutistům pomáhaly atentát připravit, představují Aňa Geislerová a kanadská herečka Charlotte Le Bon (Láska na kari, Muž na laně) a v tomto případě mě víc přesvědčila Charlotte, protože v jejím podání paradoxně vyzní role Marie Kovárníkové víc česky, než Geislerové Lenka Fafková. Naopak Alena Mihulová v roli paní Moravcové, která nese odpovědnost za ukrývání Gabčíka s Kubišem, přímo exceluje a je vám jí v průběhu filmu až neskutečně líto. Ostatní čeští herci se ve filmu jen mihnou, ale to je dobře, nejsme přece v nějakém nováckém seriálu.
Do kina byste na Anthropoid měli vyrazit hlavně ze dvou důvodů, protože zažijete atmosféru okupovaného Československa, která se vám ještě na několik hodin po skončení filmu vryje pod kůži a protože scény, kdy jsme svědky samotného atentátu a následného beznadějného posledního boje parašutistů v kostele Cyrila a Metoděje, patří k zážitkům, pro které je kino jako stvořené. Chvílemi cítíte hrdost, chvílemi paniku a strach a nakonec celý sál ani nedýchá a chce se vám brečet.
Fakt, kdy o sobě Jozef Gabčík prohlásí, že je Čech, přestože je to Slovák z Rajeckých Teplic, mi v celku až tak nevadil, ale tím se zahraniční diváci trápit nebudou. Důležité je, že tito Čechoslováci dokázali téměř nemožné a je potřeba si jejich čin neustále připomínat. Kostel Cyrila a Metoděje v Praze teď zažije turistický boom a to je dobře. Taky se tam zajděte podívat, zásahy od kulometů kolem průrvy do krypty dodnes připomínají ty, kdo zde položili život za naději života bez okupace.
„Nevzdáme se. Nikdy. Jsme Češi.“
Na film můžete zajít třeba do olomouckého Premiere Cinemas, program najdete zde.
Pro přidání příspěvku se musíte nejdříve přihlásit / registrovat / přihlásit přes Facebook.
