Do kin přichází Inkarnace režiséra Brada Peytona. Jak dopadl další filmový exorcismus, tentokrát s Aaronem Eckhartem v hlavní roli? Podíváme se, jak si exorcista na vozíčku poradí s arcidémonem, který mu zničil život.
Hlavní hrdina doktor Ember (Aaron Eckhart), je chátrající vozíčkář, který zjistil, že se může napojit na mysl posedlého a vypudit z ní démona, který jej posedl.
Na rozdíl od ostatních exorcistních filmů tu Ember nepoužívá náboženskou cestu vymítání. Eber se pomocí počítačů a techniky napojuje do snové reality posedlých, kde se je snaží probudit a donutit uvěřit, že nic z toho, co se jim děje, není reálné. Když si posedlí uvědomí, že je vše jenom přelud, démon v nich zemře.
Ember je posedlý honem za démonem, který mu zabil rodinu a tak se snaží vymítat, kde se dá, aby našel cestu k hlavnímu démonovi.
Po tom, co se ozve Vatikán se zprávou o posedlém jedenáctiletém chlapci, doktor zjistí, že je v chlapci démon, kterého hledá. Případ se pro něj stává osobním, ale na jeho hereckém výrazu to nepoznáte.
No a pak už jenom sledujete cestu za osvbozením chlapce, hodinky a boj o život doktora Embera. A barevné dveře.
Námět filmu není špatný, uchopit vymítání trochu jinak je v pořádku a přineslo to svěží vítr do řad jinak hodně repetetivních vymítačských filmů. Bohužel se námět nepodařilo úplně vytěžit a tak jsme dostali jen nudný film, který se občas ztrácel sám v sobě.
Hlavní postava navštěvuje mysl posedlých, ale žádné snové světy nečekejte, uvidíte jen obyčejný příběh, který se posedlým zdá. Většinou pobíhají po budově, kde hledají jedny barevné dveře, které je zachrání. A tak to je vždycky, doktor přijde vymítat, napojí se na sny posedlého, najde ho v jeho snu, řekne mu, ať utíká, on utíká a pak hledají barevné dveře a to je všechno, pořád dokola, trochu málo. Takže největší divácké povyražení při sledování filmu je v tom, že občas uvidíte dveře zelené a někdy červené.
Herecké výkony jsou takové nijaké, vlastně nikomu nevěříte, že se děje něco špatného a že by měl někdo strach, prostě tam jsou a to je všechno. Eckhart měl obrovský prostor, ale nevyužil ho. Carice van Houten bylo pěkné vidět jinde než ve Hře o trůny, ale tady to moc slavné nebylo. Čekal bych, že herci budou vedeni k odkrývání emocí, když jde o vypjatou, hororovou situaci, ale ne. Mladý David Mazouz je stejný, jako mladý Bruce Wayne v Gothamu, takže taky žádná sláva.
Posednutí vůbec nevypadali posednutě a zničeně, vypadali jen vtipně a bylo vám jedno, jak to s nimi dopadne a tak se to dělat nemá.
Tenhle film se zkrátka moc nepovedl. Námět zajímavý, ale nedotažený.
Snímek byl plný Inception momentů, kde jste se modlili, aby to už skončilo a ať už se hlavní hrdina neprobouzí do dalšího snu (jak nápadité). Ještě byl film plný barevných dveří, které byly deus ex machinou pro každý problém.
Vybavte si nejoblíbenější barvu a uvidíte dveře, tam jděte, vyskočte z okna a všechno bude v pořádku.
Tohle vlastně není horor, jestli si někdo myslí, že když tam bude pár lekaček splní to normu žánru, není tomu tak. Horor je o atmosféře a tu Inkarnace neviděla ani z vlaku, bohužel. Oceňuji jen náznak zajímavého námětu a stopáž, ale oceňovat film za to, že jsem se na něj nemusel koukat déle…
Tak si místo Inkarnace raději pusťte nějakou pohádku, když jsou ty Vánoce.
Na film můžete zajít například do Premiere Cinemas, program najdete zde.
Pro přidání příspěvku se musíte nejdříve přihlásit / registrovat / přihlásit přes Facebook.
