Dolní náměstí ožívá s Divadlem na cucky i jarními festivaly

Růžový dům na Dolním náměstí, ve kterém před nedávnem sídlil obchod s textilem, se začal proměňovat na kulturní centrum. V pátek 7. dubna se jeho dveře dočasně otevřely všem zájemcům, kteří se chtějí dozvědět více o budoucím využití tohoto prostoru. Už před 17. hodinou se okolo domu s číslem popisným 42 začaly scházet skupinky lidí. Nešlo jej přehlédnout díky dřevěnému rozcestníku s nápisem Workshop – pojďte si vyrobit nábytek, jehož šipka směřovala do prostor budovy. Nad dveřmi také lákal název celé akce Dolní vám.

Vnitřní prostory hned za výlohou byly provizorně zařízeny dřevěnými a plastovým židlemi u stolů, na kterých ležely spousty letáků a informačních brožur jak Divadla na cucky, tak i Česko-německého kulturního jara DE_TSCH 17, v rámci něhož probíhá festival Víkend v centru, který je vlastně první akcí proměněného prostoru domu na Dolním náměstí. Zařízení bylo sice provizorní, ale ani tak zde nechyběl bar, kde bylo možné si koupit něco k pití či zakousnutí.

Krátce po páté hodině odpolední proběhlo zahájení festivalu Víkend v centru, které se uskutečnilo v místě budoucího divadelního sálu. Následně ředitel společnosti DW7, ale také herec, autor a režisér Jan Žůrek představil koncepci využití celých prostor na Dolním náměstí. V těch má vzniknout zmiňovaný divadelní sál, ale také galerie a kavárna, kde bude možné trávit volný čas prakticky po celý den. Připomenul také vznik Divadla na cucky, které začínalo na univerzitní půdě, poté přesídlilo na Wurmovu 7, a s touto změnou přišlo i rozšíření repertoáru a celkové nabídky aktivit a workshopů pro všechny věkové kategorie. Jenže tento prostor nebyl pro divadlo vyhovující, a tak se rozhodli přestěhovat sem.

Zřejmě nejzásadnější z celé akce bylo spuštění a představení crowdfundingové kampaně na serveru hithit (hithit.com/dolnivam), která má částečně pokrýt výdaje na zprovoznění kulturního centra. Přesto že je částka poměrně vysoká, jedná se zhruba jen o šestinu potřebných financí. Zbývající prostředky chtějí sehnat od města a patronů. Nabízené odměny v kampani jsou pro dárce zajímavé a pestré. Kdo se rozhodne přispět alespoň symbolickou částkou 150 korun, může si zajít na panáka nebo pivo s heci. Kdo investuje více, může získat například vstupenky do divadla, na workshopy nebo tričko, ale také snídani či nocleh v nových prostorách. A kdo nechce nebo nemůže přispět finančně, má možnost přiložit ruku k dílu jako dobrovolník a pomoct například roznést letáky nebo postavit zeď. „Smyslem je,“ jak podotýká Žůrek, „aby se zapojilo co nejvíce lidí. Každý se může stát součástí a vytvoříme tak společný projekt.“

Po představení celého projektu následoval raut. Vlastně šlo o zbytky ze včerejšího rautu ze zahájení Česko-německého kulturního jara. A protože je jeden z bodů programu Víkendu v centru také projekce filmu o zbytečném vyhazování jídla, tak v souznění s touto myšlenkou byly využity potraviny, které by jinak skončily v odpadu. A že jich bylo dost. Po pohoštění následovala diskuze, které se zúčastnil bývalý majitel domu na Dolním náměstí Josef Kvapil, dále Dita Palaščáková z Nadačního fondu Univerzity Palackého a také zástupkyně sdružení architektů Guerilla Archetics z Německa. Společně diskutovali o možnostech spolupráce neziskového a komerčního sektoru a díky zkušenostem německých architektech byla diskuse na mezinárodní úrovni, neboť mají zkušenosti nejen z Německa, ale také například z Londýna.

Po skončení diskuze se návštěvníci pomalu rozcházeli a pro tento den bylo zpřístupnění domu na Dolním náměstí ukončeno. Nicméně festival Víkend v centru nadále pokrčuje například promítáním filmů v budoucím divadelním sále, ale také akcemi v přidružených prostorách. Patří mezi ně například Flop Fashion Store, kde proběhne workshop výroby náhrdelníků ze starých triček, a také Parapet Books & Papers, Za krásnou Olomouc nebo Český koutek.

Čtěte více:

• Hudebníci se u hradeb pokusí o kytarový rekord, sejdou se jich stovky 
• KULTURA V OLOMOUCI: Zajděte na farmářské trhy nebo legendární duo Kaiser a Lábus 
• Noid: Bulvár beru jako součást mé práce, je to to samé, jako když si zedník umaže montérky od malty