Běh. To slovo se mi nikdy moc nelíbilo. Měla jsem ho spojené s běháním v tělocviku, kdy jsem lapala po dechu a hlavně byla nejpomalejší. Měla jsem jiné sporty ráda, ale běh mezi ně zkrátka nepatřil. Jako dítě jsem se věnovala gymnastice, baletu a dalším druhům tance.
V pozdějším věku jsem četla články o tom, jak je běhání hrozně prospěšné. Vyčistíte si hlavu, uděláte něco skvělého pro svou kondici a zpevníte postavu. Ze všech stran jsem slyšela na běh samou chválu a na sociálních sítích viděla statusy známých, kteří se chlubili svými výkony. Chtěla jsem tedy vzít běh na milost a vyběhnout. Jenže jsem to oddalovala. Buď jsem byla nemocná nebo mrzlo, foukal vítr, bylo vedro nebo zkrátka pořád něco.
Ráda jsem se chodila dívat na Horní náměstí na nadšené běžce, ale nikdy jsem na jejich místě nebyla. I letos jsem chtěla být jen divák, ale osud si s námi někdy umí pohrát. Dostala se ke mě nabídka účasti na půlmaratonu, tentokrát v pozici běžce. Rozhodla jsem se to tedy letos vzít z druhého konce. Když jsem navíc viděla, že se v Olomouci koná desátý ročník půlmaratonu, řekla jsem si, že se prostě zúčastním.
Brala jsem to jako velkou výzvu. Kdy jindy, když ne teď? Přispělo tomu taky shlédnutí filmu Ženy v běhu. Mě sice v cíli nebude čekat nabídka k sňatku, jako tomu bylo ve filmu, ale největší odměnou pro mě bude fakt, že jsem se zúčastnila a doběhla do cíle. Jednadvacet kilometrů je dost, obzvlášť pro netrénovaného běžce. Před očima mám sportovce z Afriky a sprintery z olympiády a je mi jasné, že v jejich čase to nezaběhnu.
Alespoň ne letos. Nejprve jsem se vznášela na endorfinovém obláčku radosti, ale pak jsem začala střízlivět a hlavu mi pomalu zaplavovaly obavy. Když jsem chodila přes park v zimě a viděla běžce, jak trénují za každého počasí, obdivovala jsem je, že se takovou nepřízní nenechají odradit. V době, kdy jsem dostala nabídku k účasti na půlmaratonu, zbývalo do závodu osmdesát dní. To není moc.
Každopádně ze sebe vydám maximum, abych byla za pár týdnů v lepší kondici, než jsem teď. Pro začátek jsem si stáhla do mobilu aplikaci, která mi pomůže monitorovat mou snahu, obohatila svůj playlist a shlédla videa na YouTube, kde zkušení běžci radí, jakých chyb se vyvarovat. Teoreticky jsem vybavená, praktická stránka už je horší. Jsem ve fázi, kdy jsem spíš indiánský běžec a střídám běh s chůzí.
Když jsem vyběhla poprvé, chtěla jsem zjistit, jak na tom jsem. Vybrala jsem si jednu pěknou olomouckou polní cestu a ze sluchátek se ozýval Michael Jackson. Do toho dost foukal vítr, lehce pršelo, tak zrovna ideální to nebylo, ale běžela jsem co mi síly stačily. Dýchala jsem přesně tak, jak mi bylo doporučeno, ale i tak jsem lapala po dechu, což se doufám časem srovná. Byla jsem příjemně unavená a měla fakt dobrý pocit z toho, že jsem se do toho pustila. Momentálně se pohybuji rychlostí asi 6 km/hod. což není právě ideální, ale věřím, že za pár týdnů to bude lepší.
Existují různé výzvy a tréninky se zkušenými trenéry, kteří běhají do schodů. Mám v plánu se do toho pustit taky. Jednak v paneláku je schodů opravdu hodně, takže denně můžu běhat do schodů celých dvanáct pater a především schody jsou třeba i v parku a na jiných veřejných místech, kde se dá trénovat. Co se týká mé kondice a zkušeností se sportem, tak přes zimu jsem chodila do posilovny. Pak jsem ale onemocněla a jak člověk cvičit nemůže, pak je návrat ke sportu po nemoci těžší. Jinak se snažím cvičit podle různých videí – jógu, pilates, HIIT, a jiné.
Je jaro, všechno začíná kvést a lidi se v tuto roční dobu vrhají i do sportování. Proto neváhejte a hýbejte se. Ten skvělý pocit rozhodně stojí za to. Na internetu jsem viděla hodně lidí, kteří nikdy neběhali a rozhodli se zúčastnit půlmaratonu. Nejsem tedy jediná, která měla takový nápad a o tom, jak se připravuji, vás budu informovat i v následujících týdnech.
