V ulicích Prostějova letos přibyde dvanáct Kamenů zmizelých za oběti holocaustu. Kameny budou uloženy na přelomu června a července. Právě v tomto období před 79 lety muselo více než 1200 osob židovského původu z Prostějovska odjet transporty do koncentračních táborů. Drtivá většina z nich se domů nevrátila.
V letošním roce se na ukládání pamětních kamenů podílí spolek Hanácký Jeruzalém, prostějovští Sokoli a statutární město Prostějov, které uhradí šest Kamenů zmizelých.
"Kameny budou uloženy na přelomu června a července, tedy v termínu, kdy právě na přelomu června a července před 79 lety bylo donuceno nastoupit více než 1200 lidí židovského původu z Prostějovska do transportů. Drtivá většina z nich byla ve vyhlazovacích táborech povražděna, a to včetně více než stovky dětí do 15 let. Domů se vrátilo 109 občanů," popsala hrůzy holocaustu Jana Gáborová ze spolku Hanácký Jeruzalém.
Nacistické zvůli však neunikli ani členové prostějovské sokolské organizace. "Památku jejich tří zavražděných členů uctíme společně s prostějovskou sokolskou organizací rovněž uložením pamětních kamenů," dodala Gáborová.
Kameny zmizelých tak kromě Sokolů budou mít například rodina prostějovského zastupitele JUDr. Sonnenmarka, rodiče Bedřicha Seligera, který bojoval ve Svobodově armádě nebo příbuzní prostějovské rodačky a laureátky Ceny města Maud Beerové.
"Všichni mají jedno společné. Byli zavražděni nacisty v průběhu II. světové války. Jedni kvůli svému židovskému původu, druzí z důvodu odporu proti nacistům," vysvětlila Gáborová.
V Prostějově bylo významné židovské ghetto
Kameny zmizelých nebo Stolpersteine se většinou dávají do míst, kde oběti holocaustu žili nebo odkud byli nuceni odcházet do transportů. Na štítku každého kamene je uvedeno jméno oběti, datum narození a úmrtí, respektive poslední známé datum, kdy dotyční ještě prokazatelně žili. Nejčastěji se tak jedná o datum nástupu do transportu do vyhlazovacího tábora.
V Prostějově bylo v minulosti po Mikulovu druhé největší židovské ghetto na Moravě. Židé se významně podíleli na společenském a hospodářském rozvoji města. V Prostějově se narodil například jeden z nejvýznamnějších světových filosofů 20. století a zakladatel fenomenologie Edmund Husserl.
Kde budou Kameny zmizelých uloženy
Kollárova 7 (poslední adresa odkud Marta a Mirjam odcházely do transportu, celá rodina dříve žila v domě v ulici Aloise Krále 9, tehdejší Jeronýmova ulice) - za Roberta, Martu a Mirjam Sonnenmarkovy; JUDr. Robert Sonnenmark byl advokát, dlouholetý zastupitel a člen rady města, byl také předním představitelem zdejší Židovské obce a předsedou spolku Místní skupina sionistická. Jako významný veřejný a spolkový činitel byl v rámci akce Albrecht I. zatčen a deportován (společně s dalšími jednadvaceti prostějovskými občany) 1. září 1939 do sběrného tábora do Štěpánova u Olomouce, následovalo Brno a věznění v koncentračních táborech v Dachau a Buchenwaldu a nakonec v Osvětimi-Březince, kde byl 25. listopadu 1942 zavražděn. Jeho manželka a 12letá dcera byly 8. července 1942 deportovány do Terezína, odtud do Osvětimi, kde byly 19. října 1944 zavražděny.
Náměstí Spojenců 15 - za Josefa Bukáčka, zavražděného v roce 1942 v Osvětimi. Ing. Josef Bukáček byl celým svým životem a profesí spjatý s Prostějovem, byl technickým radou, ředitelem městské plynárny a vodárny. Zároveň byl členem Sokola II v Prostějově. 3. října 1941 byl zatčen a následně deportován do Osvětimi, kde byl 15. března 1942 zavražděn. Byl mu udělen Československý válečný kříž 1939 in memoriam.
Rejskova 1 - za Františka Foukala, zavražděného v Osvětimi. JUDr. František Foukal byl prostějovský advokát a člen Sokola I v Prostějově. Byl členem okresního zastupitelstva a místopředsedou Městské spořitelny. Zatčen byl v rámci tzv. akce Sokol 9. října 1941 a následně byl vězněn v Olomouci, v Kounicových kolejích v Brně a v Osvětimi, kde byl 8. března 1942 zavražděn.
Náměstí U Kalicha 2 - za Jana Mládka, zavražděného v Osvětimi. Jan Mládek byl zahradník, městský zastupitel a radní. Také byl významným sokolským činitelem, členem výboru Sokola II v Prostějově i jeho starostou, nakonec byl starostou sokolské župy prostějovské. Zatčen byl gestapem už v roce 1940. Následně byl deportován do koncentračního tábora v Dachau a do Osvětimi, kde byl v roce 1941 popraven. Kámen ukládáme nikoliv k místu jeho bydliště (třída Legií 26, nyní Brněnská ulice), ale k budově Sokola II, jehož byl členem.
Pernštýnské náměstí 6 - za Maxe, Štěpánku, Josefa a Gustava Steinerovy, jedná se o prarodiče a další příbuzné prostějovské rodačky Maud Beerové. Max Steiner provozoval v domě obchod s kůžemi a ševcovskými potřebami. Byl deportován do Terezína, kde v roce 1942 zemřel, Štěpánka byla zavražděna v roce 1944 v Osvětimi, Maxův bratr Josef a jeho osmnáctiletý syn Gustav byli zavražděni v Baranoviči.
Havlíčkova 11 - za Ignáce a Annu Seligerovy, Ignác Seliger provozoval obchod s konfekcí na tehdejším Žerotínově (nyní Žižkově) náměstí č. 9. 4. července 1942 byli deportováni do Terezína a zavražděni v roce 1942 v Baranoviči.
Dalších 13 kamenů zmizelých bylo ve čtvrtek instalováno v ulicích Prostějova. Kolemjdoucím připomenou tragický osud židovských obyvatel města za druhé světové války přímo u domů, ve kterých bydleli před odvlečením do koncentračních a...
