V žádném městě nejsou tak přísné regulace street artu jako v Olomouci, říká organizátorka festivalu

Můžete, prosím, představit letošní Street Art Festival?
Letošní ročníkem bychom se chtěli vrátit do doby, jak festival fungoval před covidem. Tématy festivalu budou komunity, vzájemnost a sousedství. Chystáme například komunitní slavnost spojenou s malbou na sídlišti Povel, a to ve spolupráci s Polským institutem a Českým centrem ve Varšavě. Toto téma můžeme chápat na lokální úrovni jako Hanáci nebo optikou Čecha, a když půjdu ještě dál, tak i Evropana. A tohle je téma, které rezonuje i v souvislosti s válkou na Ukrajině, kdy si všichni uvědomujeme, jak je důležité být součástí Evropské unie a její identity. Téma by se mělo objevit jednak tak, že budeme část maleb směřovat právě do lokalit sídlišť, ať už tady v Olomouci nebo v Prostějově, kde letos chystáme minimálně jednu malbu. Za druhé se téma objeví v zadání a tématech maleb a v neposlední řadě i výběrem hostujících umělců. 

V loňském roce jednu nepovedenou velkoplošnou malbu na zdi olomouckého divadla ovšem řešila kulturní komise na olomoucké radnici...
Co se týká malby na Moravském divadle, ano, realizace se nepovedla podle očekávání, i když za výběrem umělce a návrhu si stále stojím a jsem přesvědčená, že nebýt té fialové barvy, která v původním návrhu nebyla, vypadala by malba skvěle, i když pro mnohé děsivě. Situace je nyní značně komplikovaná z pohledu památkové péče i z pohledu Moravského divadla, malbu nejde jen tak opravit nebo zeď celou zamalovat.

Vznikl nějaký závěr z diskusí v kulturní komisi?
My jsme se z celé situace poučili, i když za vysokou cenu. Nastavujeme pravidla pro umělce a výběrové řízení tak, aby se podobné chyba neopakovala. Spolupracujeme s kurátorkou Sashou Krolíkovou, která má také zkušenosti s murálovými malbami z projektů Google Art, Urban Forms Foundation v polské městě Lodž a Artmossphere Street Art Bienalle v Moskvě. Co se týká komise, ta se shodla, že lepší bude najít řešení na komisi architektů a řešit konkrétní návrhy až tam, což jsme provedli a byli jsme rádi, že se všechny návrhy jednomyslně líbily. Také jsme zintenzivnili komunikaci s památkáři a nastavili dvoukolové schvalování projektů. V prvním kole se schvaluje samotná plocha, pak teprve konkrétní návrh pro danou plochu. Malbu schvalují kurátoři a majitel budovy, konečné slovo má vždy odbor památkové péče. 

V této souvislosti bych chtěla zmínit jeden návrh na malbu, která se setkala skutečně s ohromnou podporou jak ze strany komise architektů, tak ze strany některých členů kulturní komise. Jednalo se o site specific dílo platné pro konkrétní místo u katedrály sv. Václava. Ohledně tohoto návrhu se vedla skutečně živá diskuze, je ale na místě, které památkáři nikdy nepovolí, což respektujeme i přes naše přesvědčení, že se jedná o výjimečné dílo, které vychází z originálu Františka Tkadlíka z roku 1837 na obraze sv. Václav a sv. Ludmila při mši.

Je extrémně náročné zvládnout celou produkci organizačně a z pohledu hledání ploch, vezmete-li v úvahu, že ve street artu si umělec plochu vybírá sám, přemýšlí o ní v kontextu veřejného prostoru, na rozdíl od graffiti writerů, kteří jsou motivovaní největším počtem podpisů většinou jedno na jakém místě.

Potřebuje podle vás street art regulaci, nebo ne?
Spojení regulace street artu zní hodně vyhroceně, spíš bych řekla, že by se k němu mělo přistupovat s citem a s ohledem na jeho kořeny a historii. Street art a graffiti do města neodmyslitelně patří, někdy bohužel, jindy bohudík. Podle mě je však stejně špatné toto umění cpát shora do centra a cenzurovat ho, stejně jako do vesnic, kam historicky vůbec nepatří. My jsme měli nabídky malovat například v Úsově či v dalších menších obcích, z mého pohledu to ale není správné. 

Regulace v památkové zóně je pochopitelná, ale obecně, má se podle vás pouliční umění cenzurovat? Nevzniknou tak skanseny místo živých měst?
To, co já na street artu oceňuji nejvíc, je drobný, ilegální guerilla street art, který dělá Banksy nebo Timo a který my logicky dělat nemůžeme. V opačném případě se snadno může stát, že vznikne pouze jakýsi skanzen, Potěmkinova vesnice street artu, kterou jsem na vlastní oči viděla například v Dubaji. Ten rozdíl mezi Dubají, Londýnem nebo Neapolí je obrovský.

Jak řeší regulaci ostatní města v České republice, v Evropě nebo ve světě?
Je třeba mít na paměti, že každý stát má jinou regulaci památkové péče a jiné zákony. V Neapoli či v Athénách není žádný respekt k antickým památkám a writeři z celé Evropy pořádají graffiti výlety do těchto destinací. V některých zemích, jako je Francie, malby nejsou umístěné přímo na stěně, ale na jiném médiu, které je na budovu připevněno jen na dobu určitou.

Příkladem by mohla být také Vídeň, kde je street art ve veřejném prostoru přirozeným pokračováním historie umění. V České republice nejsou v žádném městě, kde street art funguje, regulace tak přísné, jako je tomu nyní v Olomouci. Možná by byla na místě širší odborná debata, jak k ochraně přistupovat citlivě a zároveň tolerovat aktuální dění a současný vývoj. To se netýká jen street artu, ale například také zeleně a stromů na náměstí a nové výstavby, výškových limitů a podobně.

Jakou roli má dnes podle vás graffity kultura ve společnosti a jakou měla v minulosti?
O graffiti kultuře, street artu a jejich rolích dnes nelze přemýšlet bez geografického a časového kontextu. Graffiti a street art mají silný sociopolitický podtext, rodily se v Bronxu, NY na přelomu 60. a 70. let jako revolta chudých proti tamnímu establishmentu. Dnes jsou graffiti a street art v NY prakticky mrtvý. Ať se podíváme kamkoli do světa v historii i v současnosti, zjistíme, že toto umění, zejména street art, se vázalo na projevy nespokojenosti ve společnosti: Banksy a jeho vymezení se proti konzumerismu a silnému hospodářskému růstu VB, Berlínská zeď a bratrský polibek komunistických vůdců Leonida Brežněva a Ericha Honeckera, Růžový tank Davida Černého nebo Bahia Shehab a Blue bras graffiti v rámci arabského jara. 

Čím více se v dnešní době díváte na východ, vnímáte, že tam má street art stejnou popularitu jako u nás na přelomu 80. a 90. let a chutná po svobodě. Je vidět geografický posun, ale poselství a síla v předávání myšlenky zůstává. Příkladem za všechny je nedávná malba holčičky choulící se pod ukrajinskou vlajkou a chránící ostatní evropské země - plyšáky od Chemise. Street art a graffiti doznaly také objevu ze stran globálních firem a marketingových agentur, které je často využívají k oslovení mladší cílové skupiny. Výjimkou není ani využití v politické kampani, například při amerických prezidentských volbách v roce 2008, nebo velké komerční aféry, kdy firmy využívají uměleckého díla ve veřejném prostoru pro komerční účely bez svolení umělce. Některé kampaně jsou natolik rafinované, že lze stěží rozeznat autenticitu či záměr. Graffiti na rozdíl od street artu je disciplína pouze pro úzkou komunitu lidí. Většině graffiti writerů nejde ani tak o kvalitu, jako o kvantitu, podepsat se co nejvíc na co největší rozloze. S tím je spojený i adrenalin při riskantním malování v metru nebo v depech. 

Jaká je historie graffity u nás a v Olomouci?
U nás jsou počátky graffiti a street artu spojeny s koncem komunismu a trendy z Německa. Stejně jako nynější writeři jezdí objevovat východní teritoria, Rumunsko, Bulharsko, Srbsko nebo Černou Horu, jezdili tehdy writeři z Německa k nám. Ve městech jako Ostrava mladé lidi vedla touha zatraktivnit šedé betonové město. V Olomouci se první writeři objevují v polovině 90. let, zpopularizovat graffiti a street art pomáhaly hudební stanice MTV či časopis Poplife. Mladí lidé se sdružovali do skupin, takzvaných crew, a tvořili pod svojí uměleckou přezdívkou nebo názvem Crew. Protože u nás zatím neexistovala nabídka kvalitního zboží, a pokud ano, byla drahá, malovali kluci čím se dalo, často naředěným térem s pomocí válečků. Postupně se proti sobě začaly vymezovat dvě skupiny. Ti, které bavilo psát graffiti, a ti, kterým šlo o kreativitu, potřebu tvořit ve veřejném prostoru. Nebylo však výjimkou, že se skupiny prolínaly. Z estetického hlediska nejkvalitnější tagy náleží právě autorům crew Crazy Images, která v Olomouci tvořila na přelomu tisíciletí takzvaný balónkový street art. 

Víc v této chvíli neprozradím, protože toto téma je součástí chystané výstavy o graffiti, kterou v rámci Street Art Festivalu plánujeme na přelomu července a srpna v galerii Studio G21.

Jaká je podle vás budoucnost street artu?
Je těžké hodnotit street art z pohledu současnosti a ještě víc odhadovat budoucnost. Pokud přece jen mám, podle mě budoucnost street artu leží především na umělcích a lidech, kteří jej tvoří. Pokud budou mezi námi umělci, bude i street art. Jako kurátorku a organizátorku mě mrzí, že se někteří umělci honí za co největší plochou a opovrhují drobným uměním. Vytratila se pokora a kreativita, o výši umělecké apanáže raději ani nemluvím, někdy je adekvátní, mnohdy ne. Naštěstí se najdou i výjimky a za ty jsem moc vděčná.