Mám ráda různorodost, nikdy nevím, co mě při službě potká, říká sympatická policistka z Přerova

Policejní práce je zajímavá a mnohdy i adrenalinová a noví policisté zde rychle získají zkušenosti ze zákroků a zásahů. „Mám ráda tu různorodost, nikdy nevím, co mě při službě potká a tak nikdy nezabřednu do stereotypu, který mi opravdu nevyhovuje,“ říká policistka Kristýna Jakubcová, která na tomto oddělení také pracuje. Policisté řeší širokou škálu případů, jezdí prostě všude tam, kde se něco děje a kde je třeba rychle a rázně zasáhnout. Často jsou to různé rvačky, napadení, pokusy o sebevraždu, ale i manželské hádky, požáry nebo dopravní nehody, u kterých je ohrožen život osob. Vozí s sebou například i vybavení k poskytnutí první pomoci včetně AED defibrilátoru, kterým mohou obnovit srdeční činnost zraněného nebo nemocného. „Někdy se případ tváří jako banalita a skončí zajištěním osoby a naopak je oznámeno něco závažného a až na místě zjistíme, že se jedná o banalitu nebo nedorozumění,“ vysvětluje policistka Jakubcová.

A jak na první pohled poznáte policisty z oddělení hlídkové služby? „Oproti hlídkám obvodních oddělení sloužíme v černých uniformách, po celou dobu služby na sobě máme taktické vesty. Na vestách pak každý policista nosí, co uzná za vhodné, například nůž, kleště, zásahovou výbušku nebo brašničku s první pomocí, a to vše samozřejmě navíc k běžné výstroji a výzbroji policisty. Ve vozidle pak mimo jiné vozíme dlouhé palné zbraně, balistické helmy, beranidlo, žebřík,“ vypočítává Kristýna.

Na oddělení hlídkové služby v Přerově v současné době slouží 28 policistů a dvě policistky. A jedna z nich je právě Jakubcová. „Mužský kolektiv mi vyhovuje. Už na vysoké škole jsem byla v převážně mužském kolektivu a doma jsem vyrůstala se dvěma staršími bratry, takže mě tato převaha nijak nevyvádí z míry. I když, abych pravdu řekla, chvíli trvalo, než mě kolegové přijali, ale myslím, že nyní jsme si na sebe zvykli a jsme skvělý tým, neměnila bych,“ nenechává si pro sebe policistka.

Policejní práce není jednoduchá. Co myslíte, má policistka mezi kolegy nějaké úlevy? „Nemám a ani nechci. Při zákroku nikdo nebude hledět na to, jestli jsem žena, musím být schopná zakročit stejně jako kolegové muži a tak k celé věci přistupuji. To mě také nejvíce motivuje pracovat na své fyzické stránce,“ vysvětluje, „udržuji si dobrou fyzičku, pravidelně chodím cvičit do fitness centra a také běhám.“

„Proč jsem se stala policistkou? Důvodů bylo hned několik. Potřebovala jsem se přestěhovat z Brna do Přerova, proto jsem hledala nové pracovní místo. V Brně jsem pracovala jako fitness trenérka a pokračování v tomto odvětví bylo v době koronavirové pandemie hodně nejisté. Proto jsem dala přednost jistotě státního zaměstnavatele. Líbilo se mi stálé místo a garantovaná výše platu, 6 týdnů dovolené a spousta dalších různých benefitů, které jsem jako osoba samostatně výdělečně činná neměla. Dále mě lákala možnost kariérního růstu a různorodost práce. Náborový příspěvek byl už jen třešničkou na dortu. Proto jsem se rozhodla jít k policii a jsem ráda, že jsem se k tomuto kroku před dvěma lety odhodlala,“ svěřuje se policistka.

Policisté slouží v nepřetržitém provozu, protože výkon služby musí být neustále zajištěn. „Nebudu říkat, že není náročné skloubit výkon služby se soukromým životem,“ vysvětluje policistka, „občas se stane, že se s partnerem doma jen míjíme, nebo že jsem celý víkend ve službě, což člověka trošku mrzí, ale na druhou stranu pak velké množství dovolené a volno mezi směnami zajistí, že si společné chvíle s rodinou mohu užít dostatečně. Samozřejmě bez pochopení a podpory partnera a rodiny by toto nebylo možné, ale naštěstí to není můj případ. Držím si takový balanc mezi prací a volnem, který mi vyhovuje, a díky tomu se na každou službu se svými fajn kolegy těším.“

Pokud se někdo rozhodne stát policistou nebo policistkou, musí úspěšně projít přijímacím řízením. „U mě přijímací řízení začalo telefonátem paní personalistce, se kterou jsem si domluvila termín pohovoru. Potom jsem absolvovala fyzické testy a psychotesty, následně přišel na řadu pohovor s vedením územního odboru Policie České republiky v Přerově. A na závěr jsem úspěšně prošla lékařskou prohlídkou. Po splnění těchto kritérií už nic nebránilo v podpisu rozhodnutí o přijetí do služebního poměru,“ vzpomíná policistka.

Přijímací řízení se skládá ze 3 hlavních částí - fyzických testů, psychotestů a zdravotní prohlídky. Fyzické testy obsahují člunkový běh, celomotorický test, kliky a běh na jeden kilometr. Fyzické testy lze v případě neúspěchu po natrénování opakovat. Psychotesty jsou zaměřeny na zjišťování osobnostních předpokladů, které jsou potřebné pro výkon služby u Policie České republiky. V jejich průběhu uchazeči vyplňují dotazníky a hovoří s nimi psycholog.

Policistka vysvětluje: „Nejnáročnější pro mě byla příprava na fyzické testy, na které jsem se připravovala 2 měsíce. Pro ženy jsou obzvlášť kliky, které jsou jednou ze 4 disciplín, náročné. Ale sama jako trenérka vím, že nic není nemožné a pravidelným tréninkem a pevnou vůlí lze dosáhnout jakéhokoliv cíle.“

Policisté, když jedou na případ, řídí vozidla s právem přednosti v jízdě. Je to náročné? Policistka odpovídá : „Někdy ano, protože spousta řidičů, když slyší majáky, neví jak zareagovat nebo nás vůbec nevidí a neslyší, což je frustrující obzvlášť když je člověk pod časovým tlakem a potřebuje se na místo události dostat co nejrychleji.“

"Policisté při výkonu služby řeší různé případy a setkávají se se spoustou rozličných lidí. „Když jsem byla v Praze na tříměsíční výpomoci,“ popisuje policistka, „řešili jsme vykradení benzínové čerpací stanice na okraji Prahy, kdy pachatel ohrožoval obsluhu nožem a následně ji okradl o stotisícovou tržbu. Na místě jsme několik hodin pátrali po pachateli a snažili se zjistit co nejvíce informací od obsluhy, která se zdála být v šoku a na nic z události si nemohla vzpomenout, až nám to bylo podezřelé. Pachatele jsme ten večer nenašli. Ale o týden později jsem se dozvěděla, že žena, která pracovala jako obsluha vykradené čerpací stanice, byla spolupachatelkou a celou krádež se svým kamarádem nafingovala, aby umořila své dluhy. Tehdy mi došlo, že věci nemusejí být takové, jak se na první pohled zdá, a že po světě běhá spousta skvělých herců.“

Čeho si policistka cení? „Jistoty mám rozhodně finanční, ať je situace ve státě jakákoliv (pandemie koronaviru, válka na Ukrajině..), neovlivní to moji výplatu, naopak vím, že mi plat automaticky a pravidelně poroste v závislosti na odsloužené době a hodnosti. Výhody u policie mám i ve formě slev u různých obchodů a prodejců, např. sleva na jízdné vlakem, slevy u cestovních kanceláří, slevy u mobilních operátorů apod. Také je příjemnou výhodou vědomí výsluhy po 15 letech služby,“ vyjmenovává.

A na závěr, pokud někdo uvažuje o práci u policie, co byste mu řekla? „Určitě bych mu řekla, ať se nebojí přihlásit se, že u policie zažije spoustu zážitků a situací, na které v běžném životě určitě nenarazí. Také, že zde mezi kolegy získá hodně přátel, se kterými každá služba uteče jako nic. A rozhodně bych zmínila výše uvedené benefity, které policie nabízí. Cením si toho, že mohu pomáhat lidem v nesnázích či složitých životních situacích. Někdy lidem stačí malinká pomoc, rada či pochopení, aby zvládli svoji situaci lépe, a to mě naplňuje,“ svěřuje se.