Poruchy příjmu potravy nedopadají jen na samotné nemocné, ale často ovlivní chod celé rodiny. V rámci projektu Stop anorexii redakci kontaktovala matka dnes už vyléčené anorektičky. Pro čtenáře Drbny nyní popisuje, čím si prošla, co pro ni bylo nejtěžší a co by poradila sama sobě, kdyby znovu stála na začátku.
V souvislosti s poruchami příjmu potravy se často mluví o tom, co pacienti cítí a prožívají. Velmi opomíjená je však další skupina, které se nemoc dotýká – a to jsou ti nejbližší.
„Jsem přesvědčená o tom, že pro milujícího rodiče, pokud se nebudeme bavit o toxických rodinách, je anorexie stejně příšerná a vyčerpávající, jako pro samotného nemocného,“ říká Markéta Hamerníková, autorka podcastu Stop anorexii, který vznikl ve spolupráci s Drbnou.
V souvislosti s podcastem redakci kontaktovala Alena, matka dnes už (snad navždy) vyléčené anorektičky, aby se podělila o svůj příběh a dodala odvahu ostatním, kteří jsou v podobné situaci.
„Během dceřiny nemoci mi jako rodiči chyběla nějaká odborná podpora. Dětem se pomáhá, ale kdo se zeptá rodičů, jak jim je? Já se skoro rozbrečela, když mi sestřička na gynekologii na Bulovce řekla – ‚a jak se máte vy? Držte se, není to jednoduché.‘ A právě tohle mi chybělo ze všeho nejvíc. Zájem o to, jak se máme my rodiče. Poruchy příjmu potravy dokážou nevratně ovlivnit i do to té doby fungující rodinu. Ne, nejsme špatní rodiče, jenom se nám stala tahle věc,“ říká Alena.
Alena ve svém příběhu podrobně popsala jednotlivé fáze, které při nemoci dcery prožívala: popření, poznání i přijetí. Celý její příběh uslyšíte v dalším díle podcastu Stop anorexii: Anorexie očima rodiče. Ten je dostupný na Spotify, Apple Podcasts, YouTube, YouRadio Talk nebo Stopanorexii.cz.
Chceš nám něco sdělit?Napiš nám