FOTO: Páteční den patřil strážným andělům. Maminky handicapovaných dětí si užily den plný zážitků

Organizátor akce, Radio Haná ve spolupráci s Dobrým místem pro život společně s partnery, mezi kterými nechyběla ani Olomoucká Drbna, přiravili pro maminky skutečně den plný zážitků.

Den maminek začal na Hlavním nádraží v Olomouci, kde jich pět vyzvedl vůz Atlant taxi. První velkou zástávkou byla snídaně v NH Collection Hotelu Olomouc a líčení kosmetikou značky Mary Kay. Až byly maminky posilněné na cestu a krásně nalíčené, vydaly se do sídla organizárora akce.

Krátce před desátou hodinou pětice maminek dorazila do Radia Haná. Prohlídku studia zařídil programový ředitel Marek Berger. Vysvětlil, jak to v rádiu funguje a jak vypadá jejich každodenní práce. Maminky se podívaly i přímo do studia, kde živě vysílala Martina Kvítko Procházková. Martina jim ukázala, jak s přehledem zvládá moderovat a mezi vstupy vtipkovat. Maminky měly možnost si to samy vyzkoušet. Do mikrofonu se představily a všechny najednou popřály všem spolubojovnicím k nadcházejícímu svátku. Jejich premiéra v živém vysílání rádia byla úspěšná.

Následoval přesun taxíkem za fotografem Lukášem Navarou do jeho ateliéru. Dámy se proměnily na modelky a před objektivem známého fotografa byly uvolněné, jako by se nechávaly fotit každý den. Jako první probíhalo focení v exteriéru, kde se maminky do focení zapojily i jako pomocná síla při držení odrazové desky. Potom se přesunuly do ateliéru, kde udělaly skupinovou i portrétovou fotku. Lukáš Navara nechal na maminkách, aby si vybraly ty nejpovedenější fotky a ty pak upravil. Nechybělo ani selfíčko, které na konci vyfotil sám Navara.

Samosebou, že maminkám po celém dopoledni vyhládlo. O oběd se ovšem postaral kolektiv restaurace Lobster, kde si krátce po poledni daly chutný oběd. Každá si mohla vybrat z menu, co jen chtěla. Dáša, která se stará o dospělého postiženého syna, při jídle shrnula svůj příběh: „David se narodil s kombinovanou formou DMO, když byla tato diagnóza stanovena, bylo mi doporučeno věnovat několik hodin cvičení Vojtovy metody. Zdravotní sestra nedodala, že má na mysli několik hodin během týdne, nikoli během jednoho dne. Možná právě díky tomuto nedorozumění, kdy jsme se společně se synem věnovali „Vojtovce“ 6 hodin každý den, se jeho stav zlepšil a dnes je tím, kým je. Vyučil se zahradníkem a keramikem v DC90 Topolany, kam dochází i v současnosti. Ačkoli stále potřebuje dopomoc  především v oblasti časové orientace a finanční  gramotnosti,  je téměř samostatný. Má velmi rád společnost a nevynechá jedinou příležitost k navázání kontaktu s lidmi v okolí, nejen těmi, které zná, tyto kontakty navazuje s obdivuhodnou lehkostí.  Je to náš „herec“, jeho velkou zálibou je divadlo, je členem dramatického kroužku a každé vystoupení si náležitě užívá. Už od malička ho zajímají vlaky.  Když byl malý, odchod z vlakového nádraží se stával bojem, odmítal nástupiště opustit, dnes už se na vlaky chodí dívat sám. Díky agentuře podporovaného zaměstnávání má možnost jeden den v týdnu vyskladňovat zboží v Globusu, a je touto prací nadšen, prozatím je to jen tak na zkoušku, ale byl by rád, kdyby se stal jedním ze zaměstnanců," říká Dagmar.

Dáša se svými dětmi

Po vydatném obědě čekal ženy přesun od redakce Olomouckého deníku, kde se dozvěděly vše o novinářské práci a podívaly se, jak denní tisk vzniká. V redakci strávily necelou hodinu, a všichni dobře víme, co následuje po dobrém obědě – správně, sladká tečka a poté relax. Dámy tedy navštívily cukrárnu Katrin, kde si dali dortíky a kafe. Poté se přesunuly do Aquaparku Olomouc, kde je čekal vytoužený relax – sauna a masáže.

V aquaparku si mamky užily masáže a saunu. V odpočinkové zóně se o svém životě rozpovídala další máma, Alice. 

„Maruška se narodila 7. červnce jako krásná a zdravá holčička. Nikdy by mne ani ve snu nenapadlo, že bych se o ni jednou starala jako o postiženou nebo se dožila jejího odchodu na druhý břeh. Po očkování, zhruba v osmém měsíci, se začala chovat Maruška jinak než normálně. Její vývoj ale stále pokračoval a nebylo to nic, nad čím by se člověk pozastavoval. Začala pomalu chodit, říkat první slůvka. Až zhruba v půl roce se její vývoj zničehonic zastavil. Začal obrovský kolotoč vyšetření. Trpěla tím celá rodina, a hlavně pak její starší sestra Verunka, které bylo v té době 5 let. Maruška přestala postupně chodit, mluvit, hrát si...," říká maminka Alice.

„Roky utíkaly a žádné pořádné diagnózy jsme se nedočkaly. I přes složitá a těžká vyšetření se Maruščin stav nelepšil. Postupně přestala úplně chodit, mluvit, pak už ani neplakala a nesmála se. Začala jsem si uvědomovat, že ten den jednou přijde a bude to bolet. Užívaly jsme si spolu každý den, chodily do lesa na procházky, starala jsem se o ni čtyřiadvacet hodin denně. Nakonec přišel zápal plic. Všichni jsme věděli, že se s Májinkou už nevrátím domů. Lékaři mi úžasně vyšli vstříc, již nemělo cenu Marušku napojovat na přístroje, a tak jsme s ní poslední čtyři dny jejího života strávila v nemocnici na jedné posteli. 24. října 2014 mi v objetí naposledy vydechla. Budou to už skoro čtyři roky, ale stále to bolí, i když vím, že se teď má dobře a nic jí už nebolí," říká Alice. Poté si našla do jednoho měsíce práci, která byla náročná, ale zaměstnala jí hlavu, takže toto těžké období nějak zvládla. Nyní se Alice stará o dvaadvacetiletou Verunku, která studuje na Fakultě tělesné kultury obor Aplikovaných tělesných aktivit. „Společný život s naší Maruškou a starání se o sestru ji natolik ovlivnil, že si tento obor vybrala záměrně," končí vyprávění Alice.

Alice s Maruškou

Po relaxu v Aquaparku čekal maminky zlatý hřeb programu. Po občerstvení v Jazz Fresh Café a překvapení v podobě předání sošek andělů od Věry Novotné z Dobrého místa pro život, je čekalo baletní představení v RCO Svět baletu, které si maminky na závěr dne náramně užily.

Jsme rádi, že mohla být Olomoucká Drbna u této jedinečné celodenní akce a těšíme se zase za rok na úžasné úsměvy dalších maminek. Doufáme, že ty úsměvy budou alespoň tak široké jako letos.