Otravy houbami mohou mít různý průběh i následky. Od krátkodobé nevolnosti až po pobyt v nemocnici a trvalé poškození orgánů. V nejhorších případech i smrt. Mykologové proto doporučují sbírat jen ty druhy hub, které bezpečně známe. Mezi lidmi však koluje řada pověr. Třeba ta, že jedovaté houby nejsou červivé ani okousané od slimáků.
Možná to bude znít banálně, ale opravdu je lepší sbírat houby, které sami bezpečně známe anebo mají dostatek znaků pro spolehlivé určení.
„Pokud si chceme rozšířit repertoár konzumovaných druhů, nejprve se naučíme dobře znát nejen nově sbíraný druh, ale i podobné nejedlé, a zejména jedovaté druhy. Své určení si opakovaně necháme ověřit u odborníků, například v mykologické poradně, na přednášce, výstavě či odborně vedené vycházce. Je nutné studovat živé plodnice, ne jen poslat k potvrzení fotografie. Fotografie nezachytí mnoho důležitých znaků, jako např. vůni, chuť, slizkost či lepkavost, často ani barvy nejsou věrné nebo chybí pohled na důležitý určovací znak,“ uvádí Česká mykologická společnost. Na jejich stránkách můžete najít i přehledný atlas hub.
Pokud jdeme do lesa s dětmi, je dobré je hlídat, aby houby neochutnávaly. Řada jedlých druhů je za syrova jedovatých. Pro malé děti jsou obecně houby těžko stravitelné a v případě otravy je dítě daleko více ohroženo než dospělý.
„Naprostá většina našich jedovatých hub má chuť příjemnou, některé druhy podle výpovědi otrávených dokonce vynikající. Například otrávení muchomůrkou zelenou často tvrdili, že chutnější houbový pokrm v životě nejedli. Ochutnáním tedy v žádném případě jedovatou houbu od jedlé nepoznáme,“ varují mykologové.
Mezi lidmi koluje řada pověr, valná většina z nich jsou naprosté nesmysly, například:
Pro přidání příspěvku se musíte nejdříve přihlásit / registrovat / přihlásit přes Facebook.
Kamarádovi se po příjezdu k babičce na chatu zdála nějaká nenormální, protože měla vidiny, povídala nesmysly a po odběru krve na psychiatrii bylo jasno. Babička si udělala smaženici z lysohlávky...
