Muzejíčko, sekce interaktivních dětských expozic šumperského vlastivědného muzea, je vítaným zařízením pro řadu místních i přespolních rodin. V neokoukaném prostoru tu můžete dítě i sebe zabavit na kus odpoledne a to je dobrý základ. Pokud ale od muzejní instituce čekáte kromě herny i něco na způsob poznání, aktuální výstavě „Afrika v Muzejíčku“ se radši vyhněte.

Velká vlna kritiky se zvedla po některých vyjádřeních ministra školství Vladimíra Balaše, která zazněla v úterním rozhovoru pro Deník N. Balaš v něm mimo jiné prohlásil, že na školách učí nekvalitní učitelé, kteří si nezaslouží příplatky za suplování. Osočil také ředitele základních škol z hysterie a vydírání. Kantoři se teď na Balaše zlobí, že svými prohlášeními degraduje učitelské povolání. Někteří volají dokonce po jeho odchodu.

Moc často se o tom nepíše, ale naši zemi čeká opravdu výjimečná událost. Česká republika se ujímá půlročního předsednictví v Radě EU, kde bude mít na starosti vedení jednání a bude mít mj. možnost více prosazovat svoji agendu.

Vypadá to, že ani po šesti letech od onoho nešťastného referenda a více jak dva roky po britském vystoupení z EU nemůžeme brexit považovat za definitivně vyřešenou záležitost.

Vysoká inflace a stagnující platy děsí téměř všechny obyvatele České republiky. Jedna skupina je ale ohroženější než ostatní. A právě ona se může stát zdrojem kolosálního průšvihu…

Svérázným pojetím ukrajinské vlajky přelstili čeští fanoušci pořadatele na hokejovém mistrovství světa. Když jim finští pořadatelé zakázali vyvěsit ukrajinskou vlajku, vyrobili si její textovou verzi a vyjádřili tak podporu okupované Ukrajině při utkání ČR s USA. Drsný vzkaz do světa vyslala skupina československých emigrantů legendárním protiruským transparentem už na mistrovství světa v hokeji v Mnichově. Psal se rok 1983. Byl z toho nezapomenutelný okamžik i obrovský skandál. Tedy hlavně u nás.

Baterka na telefonu vám hlásí, že se vám během pár minut vybije. Rychle proto otevíráte všechny šuplíky, abyste našli nabíječku se správnou koncovkou pro svůj telefon. Nacházíte však jen šňůry od svých starých mobilů, které nepasují na vaše zařízení. Jste frustrování a občas při usilovném hledání padne i nějaké to peprnější slovíčko.

Dva podobné příběhy, přesto dva odlišné konce. Když se na začátku dubna objevila v médiích zpráva, že učitel dějepisu ze soběslavského gymnázia se veřejně staví na stranu ruských agresorů a podporuje tezi o takzvané denacifikaci Ukrajiny, mnoho lidí bylo v šoku. Byl to vůbec první případ od začátku války, kdy došlo k něčemu takovému ze strany učitele. Několik dní na to pak vyplul na povrch případ učitelky českého jazyka z pražské základní školy, která při hodině opakovala svým žákům proruské dezinformace. Vypovídají tyto dva případy něco i o stavu současného českého školství?

Dnes jsem přemýšlel o tom, jakou motivaci mají lidé v České republice k tomu, aby na zdi, chodníky, lavičky nebo dokonce dveře kostela čmárali písmeno Z. Přemýšlel jsem taky o tom, co se honí v hlavě člověku, který si na domácí oslavě ozdobí chlebíčky sýrem poskládaným do tvaru písmene Z, svůj výtvor vyfotí na sociální sítě a policistům pak s vážnou tváří tvrdí, že tím nepodporoval ruskou agresi na Ukrajině, ale chtěl jen potěšit přítelkyni Zuzanu.

„Oni si klidně přijedou v BMW! Kdo z nás to má? Taky mají značkové oblečení a ženské nalakované nehty. A dokonce jsem i viděla takovou, co měla umělé řasy. A ještě mají vstup do zoo za korunu!“ Jak by měl podle Čechů vypadat správný uprchlík?