GLOSA: Odvrácená strana Vánoc

Potom taky světýlka, svíčky, stromeček a balicí papír, ať máme dobrý fotky na instagram. V supermarketech si vystojíme fronty a budeme nadávat na to, kde jsou ty pokladní, a že tedy asi málo pracují, protože hrají v šatně mariáš. Však co je na tom, projet čárovej kód přes scan. Naběhneme do knihkupectví, aby bylo jako vidět, že čteme, nakoupíme diáře na nový rok a novou knížku o Kajinkovi, ten ať se má na Vánoce taky fajn. Cestou se postavíme do stáda zvaná Pandora, a venku si dáme punč, jako vždycky.

Chodit budeme pomalu, abychom mohli narážet do lidí a přitom se snažit vylejt toho punče co nejmíň. Jedná se o nový vánoční adrenalinový sport. Doma si pustíme pohádky dle televizního programu, osmý řádek vlevo dole. Na zlatý prasátko nevěříme, nacpeme si pupky už od rána, snad večer přijde aspoň ten zlatej ajfon. Zasmějeme s Trojanem a budeme řešit, jak moc těžký křídla, co má na zádech, můžou být.

Neudusíme se bramborovým salátem, rozbalíme dárky, balicí papír vyhodíme, dárkový tašky schováme a jdeme spát. Ráno koukneme do kalendáře, abychom spočítali, za kolik dní jdeme zas do práce. S pusou od cukroví se postavíme na váhu a brečíme, že jsme trošku přibrali (na druhou stranu furt lepší, než kdybychom přebrali Trošku), ale zas bude Silvestr, takže nový předsevzetí do dalšího roku je jasný.

A tím to končí. Tak zas za rok. Kouzlo Vánoc jsme nenašli ani letos, ale třeba příště bude v tom druhým hrníčku. Možná by bylo všechno mnohem jednodušší, kdybychom si pod stromeček dávali vlašský oříšky a jablka s hvězdou uprostřed. Jenže v tom je ten problém. My už totiž nežijeme ve světě, kde se věří na kouzla. Žijeme ve světě, kde se věří na povánoční slevy.