Ceny potravin se uklidní i bez regulace, předpokládá ekonom Aleš Rod

Aleši, je snížení valorizace starobních důchodů nezbytné?
Pokud před otázku vetkneme poznámku, že nám záleží na fiskální stabilitě České republiky, pak se jedná o nezbytný krok. Nesmíme se na to dívat jen optikou letošního roku – vysoká valorizace by se propsala do základu pro další valorizace v následujících letech, což je problematické pro udržitelnost financování důchodového systému. 

Podle opozičních stran jde o asociální krok, který vede důchodce do chudoby. Souhlasíš s tím?
Nesouhlasím s tím. Stavět debatu na osu „tihle důchodce mají rádi a přidat jim chtějí a tihle je nemají rádi a přidat jim nechtějí“, je argumentační faul. Všichni máme ve svém okolí seniory, kterým bychom přáli důstojný život, takže nejen z ekonomického nebo politického, ale i lidského pohledu se jedná o složitou pozici. Proto je proti populismu v této debatě třeba opakovat fakta: Důchody v uplynulých letech rostly bezprecedentně rychle. Senioři v minulém roce navyšováním důchodů jako jedni z mála porazili inflaci. Starobní důchody se nesnižují, budou se zvyšovat i nadále, jen méně než podle stávajícího vzorce. A v České republice máme široce rozkročený sociální systém, který někdy sice dost krkolomně, ale přesto nakonec lidem v nouzi pomůže. À propos, vůbec bych se nezlobil, kdyby se debata uklidnila a směřovala spíše tímto směrem – jak zefektivnit stávající podporu pro ty nejvíce ohrožené lidi.

SPD podle všeho hodlá podat ústavní stížnost ohledně valorizace důchodů. Má tento krok podle tebe nějakou šanci na zvrácení snížení valorizace?
Pardon, ale netroufám si hodnotit, nejsem právník ani odborník na rozhodování ústavního soudu.

Více než čtvrtina domácností v Česku nyní svými příjmy sotva pokryje výdaje a úspory nemá na více než dva měsíce. Vyplývá to z lednového průzkumu agentury PAQ Research a Českého rozhlasu. Jde o alarmující údaje?
Já to nevnímám jako alarmující údaje, ale jako realitu po roce s vysokou inflací, v němž rostly ceny, a tudíž i výdaje domácností rychleji než příjmy domácností. Není to specifikum České republiky. Víme, že mzdy jsou strnulé a že vyjednávání o růstu mezd je nákladné, takže mzdy v roce 2022 klopýtaly za rychle rostoucími cenami. Proč to vysvětluji? Protože existuje vysoká míra pravděpodobnosti, že se ceny v tomto roce uklidní, některé jako energie budou dokonce klesat, a růst mezd v jednotlivých odvětvích vytvoří tlak na jiná odvětví a bude cenovou hladinu postupně dohánět. Jsem v „alarmizaci“ těchto údajů opatrný, protože to vytváří explicitní tlak na politiky, aby s tím něco dělali. Ale co můžou politici dělat? Nic jiného než zvyšovat veřejné výdaje, což nám opět zhoršuje fiskální situaci, a navíc působí proinflačně.

Často se objevují slovní spojení jako „někteří prodejci zdražují více, než je potřeba“. Kde je ta hranice neúměrného zdražení? Někteří politici dokonce apelují na řetězce, aby „drželi marži na uzdě“. Je vůbec na místě, aby politici určovali výši marže?
Do této odpovědi se nám již nekompromisně prolíná ideové ukotvení každého, kdo na ni odpovídá. Já určitě nejsem komfortní s tím, aby politici plánovali ceny, určovali marže, definovali, jaký zisk je pro podnikatele dostatečný, a jaký už je moc velký. A každý, kdo smýšlí podobně, nerozumí termínu „neúměrné zdražování“, protože to je vždy jen na interakci nabídky a poptávky.

Můžeš to vysvětlit?
Jasně. Jsem v supermarketu a jdu kolem regálu. Pokud je můj užitek z výrobku vyšší než jeho cena, nakonec jej do košíku vložím a koupím si jej. A že si u toho polohlasem nadávám, že je to drahé, je zcela irelevantní, protože trh dostal signál – haló, hej vy všichni, tahle cena za papriky je pro lidi ok! Kupujou to! Zákazníci v podobné situaci musí o cenách hlasovat peněženkou, hlasovat nohama a zajímat se. To se teď děje, i díky politikům a novinářům se z toho stává téma, což historicky v konkurenčním prostředí vždy pomohlo – například u bankovních poplatků.

Ministr Nekula vyzval spotřebitele, aby ministerstvu posílali podněty na nekalé chování obchodních řetězců, výrobců potravin nebo zemědělců. Jak hodnotíš tenhle krok?
Moc tomu nerozumím. Vnímám to spíše jako verbální tlak. Pokud ministerstvo dostane stovky, tisíce nebo desetisíce podnětů, kdo je bude zpracovávat? Prověřovat? Má ministerstvo dostatek lidí? Nebo je za současného tlaku na úspory přijme? A co bude výsledkem? Více kontrol? Cenová regulace? Nebo mediální tlak? Nemám z ministerstva zemědělství detailní informace, tak se nechám překvapit, kam to povede.

Ministr zemědělství také kvůli nárůstu cen cukru podal oficiální podnět Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže, aby prověřil a zjistil, proč ho obchodníci výrazně zdražili. Proč podle tebe určité komodity a potraviny skokově zdražily?
Je to kombinace mnoha faktorů v celém dodavatelsko-odběratelském řetězci, jako růst výrobních nákladů, zdražování dopravy, růst mezd, ale samozřejmě tam mohou hrát roli i faktory jako obchodní strategie vůči konkurentům, promítání rizika do ceny nebo navyšování vlastní marže. To je však součástí obchodování již po tisíce let! V České republice je zhruba 14 tisíc obchodních míst s potravinami, je třeba hlasovat peněženkou. A samozřejmě, jak vždy rád dodávám, je zde prostor i pro realizaci každého nespokojeného v posilování konkurence – za levnějšími produkty s nižší marží rádi půjdou statisíce zákazníků. Lidi, podnikejte! To platí třeba i o tom cukru.

Jaký vývoj cen v obchodech mohou Češi očekávat v dalších měsících? Prognózy ekonomů se velmi liší.
Já bych řekl, že se cenové tlaky začnou uklidňovat, verbální a mediální tlak na marže bude nést své ovoce a do cen se začnou promítat i nižší spotové ceny energií. Nejistota se bude snižovat, optimismus zvyšovat. Z některých průzkumů již tyto výstupy lezou. Na jaře přichází zpravidla lepší cenová pozice pro potraviny jako ovoce nebo zelenina, nastává pěstitelská sezóna. Takže já jsem optimistický: Z nejhoršího jsme snad venku.

A teď z opačného konce. Komu inflace prospěla? Jsou to třeba dlužníci?
No, to je takový hodně „horký úchop“ založený na učebnici základů ekonomie. Je pravdou, že inflace přerozděluje bohatství mezi dlužníkem a věřitelem, pokud se zaměříme na rozdíl mezi nominální a reálnou úrokovou mírou. Ale život je složitější. Dlužníci žijí v domácnostech, topí energiemi, nakupují potraviny… Mají nějaký příjem, z něhož pokrývají jak nezbytné výdaje, tak splátku dluhu v podobě jistiny s úrokem. A pokud roste první (výdaje), nemusí vystačit na to druhé (splátka). Takže označit dlužníky za vítěze aktuální inflační situace by bylo mimořádně velké zjednodušení, radím, abychom se ho nedopouštěli.

Má vůbec smysl, aby si dnes lidé na stáří spořili? Myslím tím takové to odkládání pětisetkoruny do penzijního připojištění…
Nikdy bych nikomu neřekl větu: Spořit nemá cenu. Spíš bych ji pak rozvedl a poradil, jak spořit chytře. Je otázkou, ale zřejmě na jinou debatu, zda penzijní spoření jako fiskálně podporovaný produkt přípravy na důchod dává smysl pro seniora, který již v důchodu je. 

A jak tedy aktuálně spořit chytře?
Investovat. Ne každý si hned musí pořizovat účet brokera a obchodovat s akciemi. V době vysoké inflace ztrácí nejrychleji hodnotu hotovost a neúročené peníze na běžných účtech, takže cokoliv jiného je fajn. Pak záleží na tom, kolik do toho chcete investovat času. Pro někoho bude fajn spořicí nebo termínovaný účet v bance, pro někoho sbírka starých desek, staré hokejové kartičky nebo obraz, pro někoho garáž nebo kus pole, někdo bude investovat do složitějších finančních produktů… Ale obecně platí, že peníze bychom měli v čase zhodnocovat. To obálka schovaná ve skříni pod ručníky ani běžný účet v bance neumí.

Jak se dotkne posunutí věkové hranice pro odchod do důchodu fungování rodin?
To je opět hodně obecná otázka. S ohledem na to, že se posun bude zřejmě týkat ročníků, které jsou aktuálně velmi daleko od hranice odchodu do důchodu, tito lidé to zakomponují do svého jednání a nijak závratně se jich to nedotkne. Když tě odpoledne překvapí silná bouřka, nečekáš ji. Ale když ti řeknu, že v konkrétní den za mnoho let bude odpoledne silná bouřka, nepřekvapí tě to a plány tomu přizpůsobíš. Aktuální debata o parametrických změnách důchodového systému určitě nepracuje s vizí úředníků rozhánějících lidi čekající ve frontě na důchod zpátky do práce, ačkoliv ji tak někteří lidé interpretují.