Čtete text rubriky Blogy a komentáře. Jedná se názor autora, který se nemusí shodovat s postojem redakce.
Miluju Olomouc! A dnešní neděle je určitě ta nejkrásnější neděle, jakou jsem za posledních sedm dní zažil. Po dlouhé době se počasí konečně slitovalo a vykouzlilo krásné babí léto, které přímo vybízelo ke špacíru po okolí.
Procházím se po lávce spojující Smetanovy a Čechovy sady a snažím se zpracovat včerejší návštěvu Garden street festivalu, po kterém mě ještě teď příjemně pálí žáha. I když tu bydlím přes jednatřicet let, tahle stezka mě zkrátka nikdy neomrzí. Pravda – ledacos se za ta léta změnilo, ale to je asi přirozený vývoj společnosti.
Mezi alfasameckými dítky předškolního věku, která se kolem mě prohánějí na plastových šlapadlech v podobě replik supersportovních motorek s číslem 46, kličkují infantilní dospělí na fosforově růžových eko-kolobrndách s bezkofeinovým latéčkem v ruce, aniž by tušili, jak hazardují se svou pověstí. Z mládí přece dobře víme, že každý, kdo jezdí po kolečkách menších než pět centimetrů, se dříve či později stane obětí komické havárie. Obzvláště teď – v období padajících kaštanů, které jsou pro koloběžkaře odvěkou Nemesis. Představte si, jak pak vypadá záznam z traumatologické ambulance: „…Muž, pětapadesát let, odřený loket a tržně-zhmožděná rána na hlavě po pádu z koloběžky…“ To v papírech mít přece nechceš! Podle mě je to opravdu velká cena za snížení uhlíkové stopy. A to, že se dospělí budou chovat jako děti, Grétě její ukradené dětství stejně nevrátí…
O pár metrů dál sbírají děti z cyklostezky zákeřné kaštany a bezdomovci nedokouřené špačky. Plejáda parkových psích plemen pobíhá po posekaném porostu pronásledována pokřikujícími páníčky a korejští studenti si fotí selfíčka na terminátoří noze, která podle mě nesahá loňské žluté chobotnici ani po chapadla. Zkrátka idylka.
Ledva se mi podařilo vybojovat se sběrači špačků místo na chytré Wi-Fi lavičce u altánu ve Smetanových sadech, začetl jsem se, co všechno se na Olomoucku během posledních dní událo. Prostějovskou rekordmanku odvedli chápaví policisté až do pelíšku i s jejími 4,21 promilemi. Škoda, že o stejném štěstí nemůže mluvit Olomoucký „Aštran Šeran“, kterému strážníci přerušili v Přichystalově ulici jeho meditační proces, během kterého se snažil u hořícího kbelíku o mezidimenzionální přenos vědomí. Ti z Vás, kdo se o to již v minulosti pokoušeli, stejně jako já, mi dají jistě za pravdu, že to opravdu naštve. LSD dnes není nejlevnější a kdo ví? Třeba to mohlo tentokrát klapnout. Víc mě ale šokovalo, že od začátku roku přehlédlo již sedm řidiček botičku na svém autě. Zajímalo by mě, kolik z nich si jí všimlo až doma?
Jak říkám – miluju Olomouc!
Pro přidání příspěvku se musíte nejdříve přihlásit / registrovat / přihlásit přes Facebook.
