GLOSA: Nohy vystrčené z jezírka - nic víc? To by svedl každý začátečník, chybí nápaditost

Kurt Gebauer (1941 Hradec nad Moravicí) býval původně dobrý sochař, míval dokonce svým způsobem vztah k Olomouci: Byl totiž věrným přítelem a svého času i trochu
spolupracovníkem významného olomouckého sochaře Bohumila Teplého (1932-2020), kterého Gebauer velice uznával jako sochaře i jako člověka. Na rozdíl od B. Teplého, jehož jsem dobře znala osobně a který bral svou sochařskou tvorbu velmi vážně z hmotného i duchovního hlediska (viděl v umění způsob, jak lidem zprostředkovat hlubší city a filozofické myšlenky o principech vesmíru a člověka v něm), Gebauer měl vždy sklon k recesi, černému humoru, výsměchu Čechům a myšlenkové či umělecké provokaci. (Mezi jeho studenty později patřil i David Černý, který má podobnou filozofii.)

Posledních 30-40 let už tropí jenom recesistické posměchy lidem blízkým i českému publiku, které ho ve své snobské hlouposti a nedostatku skutečného smyslu pro umění (včetně umělecké moderny) oceňuje. Například vystavil sádrovou kopii své nahé manželky, obalené textilní leukoplastí. Možná je to formálně originální, ale výraz, tedy sdělení sochy, silně evokuje pohrdavý postoj k ženě jako takové, která je tupá, hloupá a bezmyšlenkovitě poslušná (přibližně kolem roku 2015 vyšel oslavný článek v Květech, kde Gebauera a jeho výtvor přímo adorují. Tehdy ještě sexismus nebyl rak prudce odsuzován jako nyní.) 

Podobný sochařův názor sděluje sousoší Český rybník, kde ve vodě plují obézní a prsaté busty žen se stupidním výrazem ve schematické tváři. Vztah k ženám je u Gebauera zvláštní možná proto, že v dětství vyrůstal ve skromných poměrech sám s matkou, která v jeho šesti letech prodělala mozkovou mrtvici, ale dožila se skoro devadesáti let. Kdo oceňuje inovativní techniky a materiály u soch z hadrů, plastů, nekvalitního betonu bez ohledu na to, co vyjadřují, ovšem může takovým pseudovýtvorem být uspokojen.

Jinou formou výsměchu Čechům a vyhlášené české malosti je obří trpaslík nad Hořicemi a řada dalších Trpaslíků rozesetých v Čechách. K lepším dílům K. Gebauera patří Malý Mozart na Zelném trhu v Brně. Symbolika Mozartovy kontroverzní osobnosti je výstižná, ale je možné, že autorovi imponovala jeho německá národnost (Gebauerův otec byl Němec). Je s podivem, že Gebauerovo jméno ve zlínské Galerii uvedli na velkolepé skleněné stěně vedle desítek až stovek výtvarných mistrů, kteří si publicitu svým dílem pro český národ a jeho kulturu skutečně zasloužili.

Nohy ve Smetanových sadech jsou dalším „uměleckým dílem“, které v podstatě neobsahuje a nesděluje vůbec nic. Pokud v někom budí nebo radostné poetické asociace, je mu to přáno, ale jde o anatomicky zcela realistické až naturalistické nohy bez jakékoliv poetičnosti, což je odjakživa Gebauerův deficit. Tohle svede každý sochařský začátečník, pokud má dostatek sádry (která je drahá, odpusťte mi tu ironii). Obrácená pozice Nohou není umělecká ani nápaditá o nic více než použitá sádra, prostě někdo skočil do vody a zarazil se na mělkém dně.

Je politováníhodné, že kulturní Olomouc je natolik zatížená dnešním snobismem, že ve snaze být „cool“ poskytuje pěkný prostor Smetanových sadů těmto pubertálním stupiditám a ještě spolu s pohrdavě výsměšným Gebauerem přesvědčuje veřejnost, aby je brali vážně.