Dělat filmový festival byl vždy můj sen, říká ředitel olomouckého festivalu Kralinale Roman Štěpánek

Romane, odkud nápad na filmový festival vzešel a kdo byl iniciátorem tohoto projektu?

Před časem jsem se sešel s jedním rodákem z bývalých sudet, který mi řekl, že už dlouho nosí v hlavě myšlenku na festival sudetských filmů. Protože dělat filmový festival byl vždy můj sen, tak jsem se do projektu po hlavě vrhnul. Při přípravě dramaturgie festivalu jsme došli k závěru, že by bylo dobré téma rozšířit na příběhy bez hranic, příběhy, které pojednávají o lidech či okamžicích, které nás všechny nutí zvážit, překonat nebo respektovat hranice – mezi státy, ty osobní, národnostní a jakékoliv si dokážeme představit.

Co má symbolizovat název festivalu Kralinale?

Jedná se o název vycházející z názvu Králického Sněžníku, jako symbolu tzv. velkých sudet. Ze Sněžníku teče voda bez ohledu na hranice do třech moří. Voda se stala symbolem něčeho, co nezná hranice, a nebojí se je překonávat.

Jaký jste pro tento ročník zvolili podtitul festivalu a jak s tímto korespondují vybrané filmy?

Jak už jsem zmínil, podtitul v prvním ročníku i v těch dalších bude velice podobný – příběhy založené na lidech, kteří stojí před velkým rozhodnutím, ať ze své vůle, či jsou k němu donuceni.

Kdy se mohli návštěvníci během festivalu setkat s patronem festivalu Leošem Nohou a proč jste si pro tento festival zvolili právě jeho?

Leoš Noha byl na festivalu celé 3 dny. Leoš byl super volbou. Ne proto, že by byl tím největším hercem s desítkami cen, ale proto, že i on sám musel ve svém životě mnohokrát bojovat s hranicemi či předsudky. Pokud to čtenáři nevědí, tak Leoš je původně divadelní osvětlovač, který se vlastní pílí vypracoval na jednoho z nejobsazovanějších herců. Jak jsem ho stihl poznat, tak je to super člověk. Dokonce, a to mě překvapilo, je velkým filmovým znalcem a pochvaloval si zvolenou dramaturgii festivalu. Tedy kombinaci různých úhlů pohledu na ústřední motiv festivalu.

Jaký film měl u návštěvníků největší úspěch?

To se budete muset zeptat jich (úsměv), ale mě nejvíce oslovila Casablanca na velkém plátně a poté film Útěk do divočiny. Tam jsem byl překvapen silou toho příběhu a také tím, že Sean Penn je i režisérem… no, člověk se pořád učí něco nového…

Pro tento ročník jste zvolili zvláštní kampaň, všiml jsem si plakátů na různých místech, které měly až nápadně velkou část bíle plochy. Proč jste se rozhodli právě pro tuto strategii?

Chtěli jsme se odlišit. Ukázat lidem, že by měli přemýšlet o tom, co kolem sebe vidí, a že bílá plocha nemusí nutně znamenat prázdný obsah. Že každý z nás může přemýšlet o tom, co udělá dál, že nejsme jen ovce velkého lidského stáda.

Je pravda, že během festivalu mohli návštěvníci zhlédnout některé filmy i bezplatně?

Ano, je to pravda. Kromě venkovních projekcí to bylo i několik vnitřních filmů. Rozhodli jsme se festival tak ještě více zatraktivnit. Do budoucna chceme v tomto trendu pokračovat, nicméně nechci, aby se toto stalo pravidlem. Dramaturgicky a produkčně je nutné vše vyvážit. Na tomto místě se sluší poděkovat všem partnerům, bez kterých by festival vzniknout nemohl. Zejména děkuji produkčními týmu Sklubu, který nám nespočetněkrát nezištně pomohl.

Na co se mohou návštěvníci těšit příští rok?

Příští rok se můžete těšit na již plně soutěžní ročník. Máme od našich spolupracovníků, partnerů a především diváků mnoho podnětů, která nás nutí už nyní pracovat na vyšperkování konceptu festivalu. Mohu prozradit, že jednou ze změn bude přesunutí festivalu na zářijový termín.

Je toto jediný projekt, který máte ve své režii, či chystáte i něco dalšího?

Rozhodně to není jediný projekt. Co nevidět se uskuteční Olomoucký pivní maraton. Intenzivně s partnery připravujeme další ročník MissOK, který se dramaticky rozšiřuje a zvětšuje. A mimo jiné bude v Olomouci za nedlouho vrcholit 1. ročník mezinárodní fotografické soutěže YOlo Awards, na kterém se také podílíme.