Žijeme své mýty, dnes i včera, každým okamžikem, kdy nejsme v bdělé PŘÍTOMNOSTI, se stáváme herci v tisíce let starém dramatu. Okolnosti se mění, ale prastaré archetypy, vzorce chování, struktury příběhů, zůstávají stále stejné. Lidé se nemění – jejich emoce, vnější konání, myšlenkové pasti a staré stereotypy opakujícího se jednání. To vše vytvořilo v pradávných dobách mýty.
Kostry příběhů, vysvětlujících odkud, kam a co se bude dít, pokud se ocitneme v určité situaci. Jsou možná stejně staré, jako celé lidské pokolení. A my, pozemšťané, se stáváme neuvědoměle hrdiny těchto mýtů. Ani se nenadáme a jsme v příběhu. Ty nejextrémnější píše život sám, ale žádný z nich se nevymyká z kruhů vykroužených miliony životů. Míváme pocit, že drama, které právě prožíváme, je ryze individuální a neopakovatelné a děje se pouze nám. Ale to je omyl. Už léta naslouchám příběhům, řeším problémy a hledám cesty... A už dávno vím, že situace jen střídají převleky, kostýmy, herce a mění jevištní scénu. Ale děj je stále stejný. Lidé je žijí, aniž vědí, že je žijí. A to je škoda. Neboť se rozpojí v ten okamžik se svou duší a jejím poselstvím.
A my, kteří se zabýváme symbolikou, sny a signaturami, znameními na cestě, o tom víme své. Ve chvíli kdy pochopíme, že hrajeme hru v absurdním dramatu, že žijeme nějaký pradávný mýtus, máme napůl vyhráno. Zbývá jen odhalit jakou postavu v příběhu, svém nebo někoho jiného, hrajeme. Jak se to bude odvíjet dál, podle přesného scénáře. Pochopit proč a... vystoupit z role. Ale k tomu, abychom se osvobodili, a o to nám jde, potřebujeme v první řadě znovu objevit kouzlo vyprávění příběhů, kouzlo mytologie a jejích poselství. Proto se budeme i tady postupně zabývat zkoumáním mýtů a jejich symbolikou. Pěkně pomalu, krůček za krůčkem, rozplétat předivo osudu s jeho léčkami, výzvami i šancemi k růstu. Neboť smyslem tohoto počínání je růst. Růst duše k moudrosti a lásce. Přes překážky a obtíže se posunovat až k nebeské báni. Stát se člověkem, který umí v sobě propojit svou tělesnou, duševní a duchovní podstatu. Stát se tím, kdo umí naslouchat volání své duše po pravdě a autenticitě.
Není důležité odkud mýtus pochází, z jaké doby a z jakého kraje, neboť všechny pochází ze stejného ZDROJE. Najdeme-li mýtus, tedy jakoby neskutečný příběh, který odpovídá naší současné situaci, můžeme vidět, kde to vše, co se nám teď děje, začalo a kam to směřuje. Nejtěžší na celé věci je najít báji, která odpovídá tomu, co teď žijeme. A svou roli v onom příběhu. Jakmile odhalíme naše místo v tomto dramatu, můžeme vidět, kam události směřují, objevit svou svobodu a... vystoupit ze zatahující se smyčky archetypálního příběhu.
Přiznejme si, nemáme to tu dnes snadné... V primitivních společenstvích a pradávných kulturách všech světadílů byly mýty, báje, legendy a pohádky nedílnou součástí života všech lidí. Každý je znal. Od malých dětí po kmety. Předávaly se šamany, kněžími, či moudrými stařenami za svitu měsíce či plápolajících sukének ohňů. Bývaly součástí obřadů, iniciačních rituálů, přechodů z jedné etapy života do další. Příběhy plné kouzel varovaly děti i dospělé před nebezpečími tohoto světa i před jejich nevhodných chováním. Skrze mýty se lidé ukotvovali v pravdě, zjišťovali, co je čeká, zapletou-li se do pavoučích sítí lákavého a drsného světa. Jako pradávný elixír poznání fungovaly na vědomé, kreativní a hlubinné rovině duše. Podoby symbolů, poklady, od oněch zašlých časů stále promlouvají k naší odvěké duši. Jen dnes jejich symbolika lehce vybledla. A moderní pohádky vesměs postrádají moudrost prastarých příběhů. Mýty však žijí nezávisle na našich uvědoměních a vyjadřují odvěké pravdy. Ukazují, jak co nejlépe naložit se svým životem a neuvíznout v nástrahách světa.
Proto... odhoďte svou levohemisférovou představu lineárního postupu! Budeme společně kráčet tam a zpět časem i prostorem... Seznámím vás postupně s mýty mnoha kultur a jejich poselstvím fungujícím napříč našimi schopnostmi, vzděláním, věkem či pohlavím. A protože vesmír je nekonečně dokonalý, tak informace, kterou potřebujete dostat, přijde přesně v ten správný okamžik. Netřeba se trápit, očekávat a hledat logiku tam, kde Věčnost už dávno tančí u posvátného ohně poznání...
Klaudie
Příště: "Temné zkoušky"
Autorka článku: Klaudie Šindelářová
Pro přidání příspěvku se musíte nejdříve přihlásit / registrovat / přihlásit přes Facebook.
